Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Což si tito političtí idiotés (starořecký termín pro nevzdělance) dodnes neráčí uvědomovat. Ostatně, na závěr se hodí otázka. Copak asi za okupace dělaly rodiny těchto bořitelů pomníků osvoboditelů od nacismu? Na které straně stály za okupace a protektorátu rodiny pana Hřiba, Koláře a Novotného? Oni sami nám to cudně neprozradí. My z odbojářských a legionářských rodin ,které daly boji proti hitlerismu oběti nejvyšší v koncentrácích, na popravištích nebo v boji, se máme právo na to tázat. I když se to od těchto zbabělých hanobitelů patrně nikdy nedozvíme.
Evropská komise vypracovala další dokument, jenž počítá s rozmísťováním migrantů do členských zemí, které bude možno provádět i bez jejich souhlasu. Děje se tak poté, co bylo opakovaně oznámeno, že od povinných kvót se definitivně upustilo. Nesčetněkrát o tom ujistili své obyvatelstvo také vrcholní politici dotčených zemí.
Evropská komise vyvíjí iniciativu, která má dosáhnout toho, aby se internetem šířila pravda, pouze pravda a nic než pravda. V rámci této kampaně navrhuje mimo jiné více spolupracovat s ověřovači faktů a poskytovat širší prostor oficiálním zdrojům informací. Chce v tomto ohledu také blíže spolupracovat s NATO. Splnění tohoto plánu garantuje Věra Jourová. Termín: do konce kalendářního roku.
Dnes zřejmě změnili názor a spravedlnost (či ICTY) po dvaceti letech trochu slevila ze zásad politiky dvojího metru. Když se ohlédneme na národnost stíhaných válečných zločinců v konfliktu, jehož se zúčastnili Srbové, Chorvati, Bosenští muslimové a Kosovaři, zjistíme, že mezinárodní justice postupovala velmi výběrově. Válečných zločinů se totiž stejnou měrou dopouštěly všechny zůčastněné strany, jak už to v občanské válce bývá. ICTY však původně stíhala a soudila jenom Srby. Po čase došlo na Chorvaty, a pak dlouho trvalo než začala stíhat Bosenské muslimy. Kosovaři zůstali nedotknutelní přes dvacet let.
Jak toho dosáhnout, když labuť se snaží letět vysoko, rak používá zpátečku a štiku to táhne do hloubky, nevím. Vím ale, že kapka proráží kámen nikoli silou, ale opakovaným kapáním. Abych věděl více ke dni vyúčtování a začátku nového, přečtu si mezitím v ruštině knihu na nereálné téma autora Alexeje Chaprova (1971) - Smyčka anakondy. Souhlasu netřeba.
Pokrokáři s naší evropskou civilizací hodlají zatočit stejně jako tenkrát Lenin, proto kádrují dějiny. Výběr soch určených ke stržení tomu nasvědčuje – zatím začínají od Kryštofa Kolumba, nevynechali ani Winstona Churchilla. Jisté je pouze jedno: dosáhnou přesného opaku toho, co zamýšlejí. Místo harmonie přijde anarchie.
„Faltýnek: Konec Vokřála je jako rána z čistého nebe
Renáta Bohuslavová, Novinky"Konec bývalého primátora Brna Petra Vokřála v hnutí ANO je podle šéfa poslanců strany Jaroslava Faltýnka jako rána z čistého nebe. Doufá, že jediným důvodem není to, že prohrál bitvu o zrušení tří brněnských kandidátek. O válku podle něj nejde.“
V souvislosti s druhou světovou válkou bývá často zmiňován známý pakt Molotov – Ribbentrop, tedy smlouva o neútočení mezi Sovětským svazem a Německem z 23. srpna 1939, píše v komentáři Petr Žantovský.
Zdůvodnění vyhoštění ruských diplomatů je věrohodné asi tak, jako to, že jeden z nich přicestoval s kufříkem plným ricinu. 14. května, to je skoro měsíc (!) jsem položil tyto "ricinové" otázky BISce:
1. Jako to, že časopis RESPEKT měl tu drzost zopakovat si svůj vydařený kousek s použitím téhož Ondřeje Kundry a uveřejnil ještě větší blábol, než v případu "Dvojitého agenta na útěku", a to i přes to, jak jej tehdy BIS ve svém prohlášení oprávněně zesměšnila?
Někdejší diplomat, politický analytik Jaroslav Bašta se v nedělním komentáři věnoval bouřlivým protestům proti policejní brutalitě, které se z USA rozšířily i do Evropy. Na obou kontinentech našel jejich společného jmenovatele – odsouzení otrokářství, bělošského rasismu, koloniální minulosti a hlubokou omluvu za existenci evropské civilizace jako takové. Považuje za bezpečnostní riziko, pokud by se rasové nepokoje rozšířily k našim západním sousedům. „Ze šaška se stal diktátor během pár měsíců,“ připomíná Bašta naše zkušenosti z nedávných dějin.
Za předpokladu, že předem uvedené je politiky pochopeno a prověřeno s pomocí zdravého rozumu a skutečně platí, že: 1) Zahraniční politika ČR ctí a i nadále hodlá ctít princip jedné Číny, a ani ve snu nepřemýšlí o diplomatickém uznání Tchaj-wanu jako samostatného státu; 2) Jak píše Oskar Krejčí - politika jedné Číny není žádný vrtoch Pekingu, ale výsledek tisíciletého vývoje čínského etnika a čínské státnosti, že Moderní pojetí státnosti vychází z představy, že národ je přirozená jednotka a stát instituce umělá; 3) Chanové tvořící cca 91,6 % obyvatel ČLR a cca 95 % Tchaj-wanu budou ve své většině tíhnout k vytvoření jednoho státu; 4) ČR nemá prakticky nic k nabídnutí pro jednání s ČLR ani Tchaj-wanem (s 23,6 miliony obyvatel) v oblasti dynamického hospodářství, ideologie, politiky, financí a hodnot charakterizujících tvořící se nové uspořádání v regionech Asie;...
Že je liberální demokracie podfuk těch, kterým se nelíbí demokracie čili vláda lidu, je věc zřejná každému, do má zdravý rozum. Protože kdyby se těm, kteří slovo „liberální“ ke slovu demokracie přidali, demokracie líbila, nechali by ji takovou, jaká je a žádným adjektivem by ji neobohacovali.
V současnosti Ústavní soud zamítl žádost o uznání státního občanství předka Kristiny Colloredo–Mansfeldové a tím i restituční nárok na zámek Opočno, potažmo další majetky. Učinil tak již podruhé, na což veřejnost, přehlcená informacemi, dávno zapomněla. A zapomněli na to i fanatičtí obhájci protektorátní šlechty, která usilovala o říšské občanství a zachování svých majetků i v časech okupace a germanisace republiky.
Československo podle poválečných protokolů z Postupimi (konkrétně dle Dohody 150/1947 Sb. z 21. prosince 1945 o válečných reparacích) patří mezi vítěze Druhé světové války. Zpochybňování naší formální poválečné samostatnosti otevírá cestu (zatím jen psychologicky) k našemu zařazení mezi poražené. Dalším logickým krokem pak už dlouho zůstává právní zpochybnění odsunu německého obyvatelstva. Původně o jeho protiprávnosti hovořily jen organizace postižených, v posledních desetiletích se z toho již stalo vážné téma české politiky.
Úkolem České ligy proti bolševismu až do května 1945 bylo podávání pravdivých a nepravdivých informací o poměrech v Sovětském svazu, varování před důsledky spolupráce s tímto diktátorským režimem a před okupací hordami z východních stepí. Zdůvodňovali tak nutnost spolupráce s nacistickým Německem jako jedinou naší záchranou. Symbolem této kampaně se stal plakát s obrázkem Pražského Hradu, nad nímž se sklání krvavý spár označený srpem a kladivem doplněný varováním „Zachvátí-li tě, zahyneš!“ Přednášky Ligy byly zejména na Moravě hojně navštěvovány.
3019 článků (202 stránek)