Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Nakonec jen krátce připomeňme dekrety, nesprávně zvané Benešovy. Správně by se měly nazývat Dekrety presidenta republiky a Národního shromáždění, neboť podléhaly aktu ratihabice parlamentem. Sudetů se týkají zejména dekrety č.5, 12, ústavní dekret 33, dekrety 100 a 108, a poté ustanovení o prověřování národní cti. Dále jsou to seznamy nacistických a fašistických organizaci, vydané tehdejším Ministerstvem vnitra. Kdo byl členem těchto organizací - bez ohledu na národnost a jazyk - podléhal dekretálnímu právu.
Jen naprosté minimum alias sudetských Němců - asi 20 tisíc veřejných antifašistů - komunistů a sociálních demokratů - se přihlásilo k loajalitě s I. ČSR a k odporu proti Hitlerovi! Toto minimum sice zasluhuje veškerou čest a úctu antifašistů Evropy, ale naprosto neomlouvá kolektivní vinu drtivé většiny alias sudetských Němců, kterou prohlásil i Norimberský soud!
Podáváme trestní oznámení na předsedu vlády Bohuslava Sobotku a ministra kultury Daniela Hermana, neboť existuje podezření, že jejich politická činnost, a to zejména spolupráce se Sudetoněmeckým Landsmanschaftem naplnila skutkovou podstatu trestného činu vlastizrady a dalších výše uvedených trestných činů nebo pokusu o ně.
Ve válce nebojují jedinci, ale národy. Němci, Francouzi, Angličané, Američani, Rusové, nepřátelé i spojenci jsou kolektivy, jedinec tu nehraje žádnou roli. Vzpomeňte na E.M.Remarqua. V den, kdy padl hrdina známého románu, vyhlásilo vrchní velení: „Na západní frontě klid.“ Existuje kolektivní boj, kolektivní vítězství, kolektivní porážka, tedy i kolektivní vina. Tou vinou se myslí (v této souvislosti) příslušnost k nepřátelskému kolektivu, nikoli nějaká vina ve smyslu trestně právním.
Nedávno jsem se silnou žaludeční nevolností sledoval ministra kultury české vlády Daniela Hermana na sjezdu Landsmašaftu; jako vůbec první oficiální člen české vlády se patolízalsky lísal šéfovi Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Berndu Posseltovi, aby následně vystoupil na 67. sudetoněmeckém sjezdu, kde v projevu předneseném v němčině připomněl okrajově nacistické zločiny, hlavně však násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva.
Požadavky odsunutých Němců a jejich potomků na náhradu škod, které jim vznikly konfiskací jejich majetku a odsunem se s různou intenzitou vinou po celou druhou polovinu XX. století. Často odsunutí mluvili o stamiliardách marek. Požadavky některých složek sudetoněmeckého landsmanšaftu na přelomu XX. a XXI. století byly řádově i nižší. Nechceme se zde však zabývat historii. Proto přejděme k době novější.
Jak jsme se dozvěděli z Parlamentních listů, pan ministr Herman opět zaútočil na presidenta Beneše, na dekrety a na odsun Němců z ČSR. A to takovým strašným způsobem, že my jako odbojáři jej musíme zásadně nejen odmítnout,ale důrazně odsoudit.
Jsme-li skutečně tak žalostným vazalem mocnějších, jakým jsme byli za tzv. Druhé republiky Německa, a dnes zas Spojených států a Evropské unie (čili v podstatě opět Německa), že prostě musíme – a nic jiného nám nezbývá – vyslat na víkendový výroční sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), ne už jen nějakého olomouckého kněze či Bělobrádkovo video, ale přímo živého ministra české vlády (a to vůbec poprvé v historii), pak je ministr Daniel Herman nejideálnějším představitelem tohoto našeho českého vazalství, naší národní podřízenosti i naší mezinárodní malosti i ubohosti.
Kdo dnes v běženeckém chaosu ví, že jedním z hlavních protagonistů evropského procesu byl člověk, který plánoval a programoval genocidu evropských národů, o jejíž existenci veřejnost nemá ani páru, ale kterou „mocní“, mezi jinými i předseda ODS Petr Fiala, považují za otce zakladatele Evropské unie. Je to Richard Nicolaus, hrabě von Coudenhove-Kalergi, rakouský politik s japonskými předky a československým občanstvím (1894-1972) (Viz heslo české wikipedie zde.). Ze zákulisí, mimo světla projektorů, se mu podařilo zatáhnout do svých sítí nejvýznamnější hlavy států; mezi prvními podporovateli čeští politici Masaryk a Beneš. Dnes i bývalého rektora Masarykovy univerzity v Brně...
Vedení města svůj slib splnilo a zapojilo se do uspořádání velkolepé slavnosti v zahradě starobrněnského kláštera. Tato slavnost konána 30. 5. 2015 byla připomínkou odsunu. Zahájil jí primátor Vokřál, přítomni byli velvyslanci Německa a Rakouska a četní vysoce postavení hosté. Mezi všemi radostně poletovala, rozdával úsměvy na výsost spokojený samotný „Vůdce“ – B. Posselt.
V jednom Vašem dopisu z října 2014 jsme si mohli přečíst, že: „ Působení členů spolupracujících s různými německými organizacemi včetně Sudetoněmeckého krajanského sdružení ve správní radě Česko-německého fondu budoucnosti a v radě Česko-německého diskusního fóra je legitimní za předpokladu, že tyto osoby splňují kritéria požadovaná statutem Česko-německého fondu budoucnosti a aide-mémoire o další činnosti Česko-německého diskusního fóra. Nespatřuji proto důvod k omezování jejich zastoupení.“
Přes dosud citlivé vzpomínky na 21. srpen 1968, sám jsem s rodinou za několik dní poté odjel do Rakouska a žil po určitou dobu ve Vídni, smýšlíme česky i slovansky. Tato skutečnost je překážkou pro rusofobní politiku, která má z nás učinit nepřátele Ruska. A tak každý, kdo odmítá se podřídit nám vnuceným zahraničně politickým směrům, musí poznat na vlastní kůži, že se to nevyplácí. Musí dostat co proto, aby se zařadil. Ale hle, prezident Zeman chce uchovat naše vztahy k Rusku, pokud možná jen málo změněné. Novináři jej obviňují, že svými poměrně přátelskými vztahy k Rusku destabilizuje ČR v zájmu ruských interesů.
Publi(na)cista Barák se rozhořčeně rozčiluje, že Češi musí už konečně přijmout fakt, že šlo o bezpráví a křivdy na vinných i nevinných a že všechny dosavadní omluvy našich politiků, včetně té Nečasovy v bavorském parlamentu, jsou nedostatečné. Dále přímo v článku autor vybízí ke zrušení poválečných předpisů o beztrestnosti. Jinými slovy přímo hájí stanovisko sudetoněmeckého landsmanšaftu (SDL) v Rakousku a Německu. Přímo napadá náš právní řád, jehož jsou tyto předpisy součástí, jak uznal mimo jiné ústavní soud v roce 1995. Jak to, že někdo může takto otevřeně napadat český stát a jeho právní fundamenty, a to ještě bez jakýchkoliv následků?
Neméně důležité, přesněji řečeno ostudné je, že medaile, kterou arcibiskup od premiéra Rusnoka obdržel, nese jméno po prvním československém premiérovi JUDr. Karlu Kramářovi. Ten přitom patřil k nesmiřitelným kritikům rozpínavých Němců. Skutečně dílo hodné mistra, pane Rusnoku. Doktor Kramář se obrací v hrobě! Tohle se vám pane premiére opravdu, ale opravdu nepovedlo.
Jestliže chce pan Palata pomlouvat odbojáře za každou cenu, měl by si nejdříve ověřit fakta. Náš svaz je společenstvím bojovníků proti fašismu, dále pozůstalých a rovněž i sympatizantů. Máme tedy tři skupiny členstva, a všechny jsou legitimními součástmi našeho svazu. Pan Palata by měl jako školený novinář pochopit, že si nemůže nectně vyplachovat ústa ani jednou z těchto skupin našeho svazu, ani s jeho předsedou. Pokud je nám známo, on sám, kromě nenávistných výpadů proto republice a proti jejím nedávným dějinám, neprokázal žádné zásluhy o tento stát.
38 článků (3 stránky)