Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Západní země se rozhodly použít mechanismus, který by umožnil obejít veto Ruska v Radě bezpečnosti OSN. A to znamená, že již v blízké budoucnosti může být ve zpravodajských pořadech státních kanálů velmi horko. Jedná se o rezoluci OSN, která umožní předání řešení problému o vyšetřování údajného chemického útoku v Sýrii Valnému shromáždění, uvádí The Guardian. Situaci v Sýrii již projednávali stálí představitelé OSN ve Švédsku a bude se o ní diskutovat i na setkáních tohoto týdne.
Ale naše vládo, i kdyby se ten plynový útok skutečně stal, cožpak je myslitelné, aby jej provedla ta strana, která v syrské válce vládních sil proti americkým žoldnéřům na celé čáře vítězí, a zůstává jen otázkou času, kdy vyžene ze země i žoldnéře v americkém žoldu posledního? Cožpak ty vládo nečteš detektivky a nesleduješ je v kině či v televizi, a neviš, že první věcí, o kterou se detektiv při vyšetřování zločinu zajímá, je, kdo z daného zločimu mohl mít prospěch, či komu mohl posloužit?
Pan předseda vlády A. Babiš, který je současně předsedou hnutí ANO, by měl vědět, že ještě několik takových vzorově podlézavých a scestných výroků pana ministra Stropnického, či dalších ministrů za ANO, bude mít své důsledky. Preference ANO budou klesat a celá ANO může se propracovat tak k osudu ČSSD, což jí nepřejeme. Musí však mít především sama pud sebezáchovy.
Vlk se nažral a koza zůstala celá. Jsme svědky dvojnásobné blamáže. První a nebezpečná spojená s provokací, která mohla vést ke zničující globální válce. Druhá, úsměvná, ve které se Rusové snažili zachránit image amerického prezidenta, když se dostal do kaše, kterou si sám svou neuvážeností navařil.
Shrňme jedno z posledních kol komedie Západu v Sýrii. Nyní už to infantilové splácali tak pitomě, že i Britské listy z toho začínají couvat. A to je na pováženou, pokud Západ ztratí svůj vlastní, zcela nezávisle dotovaný tisk. Nezbývá, než je také hodit do jednoho fejkového balíku s námi. A to by mne opravdu urazilo, protože o Sýrii nezaujatě píšeme od roku 2013.
Je to tak, Američané totiž nemají na rozdíl od Íránců, nebo od Rusů v Sýrii co pohledávat! Nikdo je tam totiž nepozval, ani vláda, ani parlament, ani syrský prezident! Američané nemají pro své syrské vojenské působení ani žádný mezinárodní mandát od OSN! Jakým právem tedy vojensky zasahují v Sýrii?! Kdo jim na to dal právo?! Kde berou tu drzost někoho bombardovat, jak mohou určovat v této zemi nějaké koridory a vymezovat, kam smí a kam nesmí vkročit syrská armáda?! Pravda je taková, že na nic takového žádné právo nemají a faktem je, že s tím co dělají nepřestanou, dokud nezačnou umírat američtí vojáci!
Neodsuzujících komentářů k úderu na základnu Šajrát je nepřeberné množství – od těch schvalujících americký útok coby „nevyhnutelné varování Asadovi“, přes úvahy o „typickém zavrtění psem“ až po bezmála aplaudující závěry o „mistrovském kusu“ Trumpa koordinovaném s Putinem (nebo ještě s někým „tam vzadu“) s cílem eliminovat tlak jestřábů a zbavit tak svět rizika globálního konfliktu.
V okamžiku, kdy syrská armáda za pomoci Ruska a dalších spojenců vítězí na všech frontách a světoví politici se začínali smiřovat s realitou, že Bašár Asad zůstane prezidentem a bez masivního vojenského zásahu NATO s tím lze jen těžko něco udělat, najednou přišel úterní chemický útok na civilisty v Chán Šajchůnu v provincii Idlíb. Západní politici a Turci okamžitě hází všechnu vinu na Asada, ale řekněte sami, pokud použijete mozek a jednoduchou selskou logiku, dává Vám něco takového smysl?
Útok považuje za jednostranný akt vojenské agrese proti suverénnímu členskému státu OSN a porušení mezinárodního práva a který ohrožuje mír a bezpečnost v celém regionu. Prohlubující se destabilizace celé oblasti a další eskalace násilí podkopává předtím dobré vyhlídky na mírové uspořádání v Sýrii a vytvoření protiteroristické koalice a ukončení lidského strádání. Zkušenosti z Libye a Iráku ukazují, že tato cesta nikam nevede.
Jedním z důsledků zasahu Moskvy v Sýrii je to, žę ruské ozbrojené síly si otevřely trvalý přístup ke Středozemnímu moři. Úspěch takové politiky, na níž pohořeli jak carové, tak i SSSR, si vyžaduje zabezpečení opěrných bodů. Když si zajistil podporu v Sýrii, za situace, kdy se Egypt usiluje co nejvíc se sblížit s Ruskem, hledí Vladimir Putin směrem k Libyi a k přístavu v Tobruku v Kyrenaice, umožňujícím kotvení lodí s velkým ponorem. Proto poskytuje podporu generálu Haftárovi.
Věděl jsem, že tento rok bude přelomový, tedy, že přinese buď vítězství rozumu, vlastenectví a tradičních národních a rodinných hodnot, nebo přivede svět na pokraj třetí světové války a k úplnému morálnímu úpadku (v případě vítězství Clintonové v amerických volbách). Naštěstí vyhrál Trump, Anglie opouští (sice pomalu, ale jistě) EU, ve Francii se schyluje k výhře Le Penové (ale i někteří její protikandidáti již uvažují o zrušení protiruských sankcí) a Trump plní předvolební sliby.
My rozumní lidé, však dobře víme, kdo je v Sýrii šmejd, kdo uřezává lidem hlavy, kamenuje ženy a vraždí každého, kdo neuznává jeho víru! Bašár Asad a syrská armáda to nejsou! Takže se společně se syrským lidem radujeme z vítězství nad teroristy v Aleppu a přejeme prezidentu Asadovi, syrské armádě a všem jejich spojencům mnoho dalších podobných úspěchů!
Způsob vedení války s teroristy musí být úplně odlišný od regulérní války mezi normálními armádami! Jakákoli příměří jsou chybou! Jakékoli udělení milosti vrahům civilistů, žen a dětí je šílenství! Když nechá deratizátor naživu jen pár štěnic, brzy znovu zamoří celý byt a s islámskými teroristy je to úplně stejné!
Jedinou možností, jak vyhrát válku je nakonec vždy boj muže proti muži a pokud něco takového nechce syrská armáda podstoupit a nikdo jiný to neudělá za ní, stane se ze Sýrie brzy další Libye a pro Rusko a Írán to bude znamenat obrovskou strategickou prohru…
Invaze do Syrské arabské republiky bude pro USA sebevražda. Toto prohlášení učinil poradce íránského vůdce ajatolláha Alí Chameneí pro mezinárodní záležitosti, vedoucí Íránského strategického výzkumného střediska Ali Akbar Velayati.
172 článků (12 stránek)