Idea novoslovanského hnutí neměla za svůj základ ruský carismus, spíše argumentovala potřebou uplatnění novodobé demokracie, přitom se ale nevzdávala nacionalismu, jenž Kramář pokládal za samozřejmou součást svého slovanského programu a programu mladočeské strany. Český nacionalismus se v Kramářově pojetí novoslovanství měl údajně projevit hlavně v tom, že toto hnutí povedou Češi, které pokládal za kulturně a hospodářsky nejrozvinutější slovanský národ [1]. Při čtení Kramářova spisu Na obranu slovanské politiky, obhajujícího myšlenky slovanství před 1. svět. válkou a během ní, zjišťujeme, že novoslovanství nebylo v pravém slova smyslu ideologií. Ve svých prvopočátcích bylo pouze metodou práce pro slovanské sblížení.
My, kteří se chlubíme svým demokratismem, uznáváme ty, kteří neznají žádné svobody, ani tisku, ani shromáždění, ani svobodu smýšlení, kteří donucují a navádějí děti ve svých školách, aby se odcizili rodině a udávali rodiče, řeknou-li doma něco proti sovětům…