Dobytí Libye a veřejná poprava Kaddáfiho je vzkazem všem dosud svobodným zemím, aby se podrobily světovládě
Autor: Ladislav Zelinka | Publikováno: 17.01.2012 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Z pohledu diplomacie moci jsou záběry vražedných maniaků mrzačících libyjského vůdce jasným poselstvím vyslaným těmi, kdo za invazí a okupací stojí. Není nijak těžké smysl těchto vysílaných mediálních obrazů pochopit. Ten vzkaz zní asi takto: "Takto dopadne ten, kdo nám bude vzdorovat. Nepokoušejte se proti nám bojovat. Podrobte se a vzdejte se nám. Pohleďte, zde byla nejmocnější africká země pod silným vůdcem a s velkými ambicemi, a přesto podlehla naší síle. Vláda je naše, uznejte naší svrchovanost."

Z pohledu diplomacie moci jsou záběry vražedných maniaků mrzačících libyjského vůdce jasným poselstvím vyslaným těmi, kdo za invazí a okupací stojí. Není nijak těžké smysl těchto vysílaných mediálních obrazů pochopit. Ten vzkaz zní asi takto: "Takto dopadne ten, kdo nám bude vzdorovat. Nepokoušejte se proti nám bojovat. Podrobte se a vzdejte se nám. Pohleďte, zde byla nejmocnější africká země pod silným vůdcem a s velkými ambicemi, a přesto podlehla naší síle. Vláda je naše, uznejte naší svrchovanost." Dá se předpokládat, že ten vzkaz je primárně určen "rebelujícím" státům jako Venezuela, Írán, Sýrie apod.

Další informace plynoucí z obrazu událostí je, že mezinárodní právo již neplatí. Invazní operace byla tak nelegální, neopodstatněná a naprosto očividně protiprávní, jak je jen možné. Přesto jsme viděli, kým a jak byla masivně podporována. Na kampani se podíleli politici většiny západního světa, vojenská aliance NATO za tichého souhlasu OSN, a neuvěřitelně propagandisticky pokryteckým způsobem byla podporována prakticky všemi velkými médii. To je jasný signál a každá osoba znalá práva ho vnímá. Světoví politici nyní vidí, že zde není nikdo, kdo by hájil mezinárodní právo a v případě jejich napadení by jim pomohl. Vidí, že při případném odporování diplomatickému diktátu bohatých a mocných mohou skončit podobným osudem, a budou přitom označeni za zločince.

Již předchozí invaze do Iráku ukázala, že je možné provádět neoprávněné vojenské akce porušující dosavadní právo, aniž by se zdvihl občanský protest nebo mezinárodní kritika.

Jsme zde svědky velmi nebezpečného trendu, který může skončit hrozivým nadnárodním systémem, kde svoboda a nezávislost svrchovaných států budou jen zdánlivé kulisy, za nimiž bude vládnout tvrdá diktatura moci těch, kteří v skrytu tahají za nitky a určují mezinárodní politiku. Vidíme na mnoha případech již dnes, že za kulisami demokratických institucí a orgánů se může skrývat naprosto bezohledný totalitní systém. Tak je tomu u řady států, které už jsou součástí globální světové vlády řízené neznámými mocnými. Lidé jen pomalu a postupně zjišťují, že se nepozorovaně mění obsah a účel struktur, kterým důvěřují a svěřují své životy.

Nevím, jakým způsobem se k této události bude stavět odborná veřejnost, neboť netuším, jakým způsobem by se dalo odůvodnit bestiální řádění pochybných rebelů možná spolupracujících s Al-Káidou podporovaných NATO, jak odůvodnit vojenskou invazi do země, kde prakticky všechno domácí obyvatelstvo až fanaticky zbožňovalo svého vůdce a bylo ochotno za něj bojovat až na smrt, jak jsme mohli vidět během válečných operací, přičemž Libye byla do nynějška jednou z nejbohatších a nejúspěšnějších afrických zemí.

Proč OSN nehájí mezinárodní právo? Proč mlčí mezinárodní organizace? Proč naši politici neprotestují proti postupu NATO? Naší politici, kromě Václava Klause, jak jsme sledovali, byli přívrženci invaze. Vidíme tedy alespoň, kdo je na jaké straně.

Poslední informace plynoucí ze zásahu je, že Africe nebude umožněno spojit se v regionální unii vedenou místním vůdcem, a že si světoví vládci nepřejí bezpečnou a prosperující Afriku. Znamená to, že pomoc Africe bude ponechána v podobě potravinových balíčků dovážených do uprchlických táborů, politická pomoc však ať není očekávána.

Vývoj událostí na mezinárodním poli tedy ukazuje tu horší variantu a já si říkám, kdo a jak bude tuto situaci řešit.

Ladislav Zelinka , Free globe, 31.12.2011