Styčná centra NATO se přibližují k Rusku
Autor: odjinud | Publikováno: 07.02.2015 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Severoatlantická aliance hodlá zvýšit početní stav svých sil rychlého nasazení až na 30 tisíc mužů. Na zasedání Severoatlantické aliance to prohlásil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a upřesnil, že teď čítají tyto síly 13 tisíc mužů.

 

Severoatlantická aliance hodlá zvýšit početní stav svých sil rychlého nasazení až na 30 tisíc mužů. Na zasedání Severoatlantické aliance to prohlásil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a upřesnil, že teď čítají tyto síly 13 tisíc mužů.

Čelní skupina těchto sil bude mít asi 5 tisíc mužů.

Ministři obrany zemí Aliance projednávali složení nového čelního uskupení NATO, které umožní reagovat na rizika a hrozby pro bezpečnost přicházející z Blízkého východu a severní Afriky, především ale z Ruska. Takže se dá říct, že se vojenská centra NATO přibližují k ruským hranicím.

Připomínáme, že koncem ledna generální tajemník NATO Stoltenberg prohlašoval, že očekává od ministrů rozhodnutí o vytváření útvarů pro integraci sil NATO. Jedná se o kontrolní a styčné struktury v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a Bulharsku. Úkolem těchto struktur bude podle jeho slov koordinace akcí mezi NATO a národními ozbrojenými silami.

Podobné rozhodnutí je v rozporu s tezemi Zakládajícího aktu NATO-Rusko z roku 1997 o opatřeních zdrženlivosti ve vojenské sféře na území nových členů aliance a ukazuje, že NATO přechází ke schématům zajišťování bezpečnosti z dob studené války.

Vzniklou situaci komentoval předseda výboru pro obranu a bezpečnost ruské Rady federace Viktor Ozerov:

Je to další nepřátelský krok vůči Rusku, pokus o vystupňování mezinárodního napětí ve sféře obrany a bezpečnosti, o vytváření nových dělicích čar v Evropě.

Podle slov Viktora Ozerova nás bezesporu znovu přimějí k tomu, abychom se opět podívali na NATO nikoli jako na politickou, jak tvrdí, ale jako na vojenskou organizaci. Opomíjet samozřejmě nesmíme žádné kroky, které přibližují vojenskou infrastrukturu k našim hranicím. A když řada vedoucích činitelů těchto států pokládá Rusko za potenciální hrozbu pro svou zem, hrozbu pro její bezpečnost, pak to nevyvolává nic, kromě údivu a nepochopení. Udělali jsme dost vstřícných kroků – i tehdy, když jsme podepsali Zakládající akt NATO-Rusko, i tehdy, když jsme založili Radu NATO-Rusko. Upřímně jsme chtěli společně čelit hrozbám pro světovou bezpečnost. Společně jsme rozhodovali. Společně nesli odpovědnost. Avšak žádná událost počínaje Jugoslávií a konče Jižní Osetií a Abcházií neukázala, že tyto mechanismy fungují. Byla to jen rouška, za kterou se dál zbrojilo. A musím zopakovat, že něco takového nemůže nechat Rusko bez povšimnutí.

Už dávno jsme tomu všemu přestali rozumět. Hned totiž říkají, že 3. a 4. poziční pásmo protiraketové obrany není zaměřeno proti Rusku. Když my říkáme, kde jsou ty rakety, pak nám nikdo nic nedokáže vysvětlit, pokračuje Viktor Ozerov. A tak tedy říkáme – no, dobře, když nejsou zaměřeny proti nám, tak bychom mohli uzavřít z právního hlediska závazný dokument. To ale oni nechtějí. Proto mám takový dojem, že NATO už dávno hledá důvod k tomu, aby prodloužilo svou existenci, aby zavázalo státy, které jsou jeho členy, zvyšovat vojenské výdaje. A potvrzuje se tak to, že NATO se dnes v rámci atlantické bezpečnosti stává hrozbou pro tuto bezpečnost.
Číst všechno: http://czech.ruvr.ru/2015_02_06/Velitelska-centra-NATO-se-priblizuji-k-Rusku-3204/