Západní civilizace prochází inkluzí
Autor: Jaroslav Bašta | Publikováno: 14.09.2020 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Nová doba také přinesla nové hrdiny a ikony – George Floyda a Jacoba Blakea, jejich příběhy se již zapsaly do mytologie americké antirasistické revoluce skoro jako životopisy svatých. V obou případech šlo o násilníky, narkomany s dlouhým trestním rejstříkem, ovšem s černou pletí. A na černých životech záleží. Pokud se někdo odváží tvrdit, že záleží na všech životech, riskuje, že bude promtně označen za rasistu. Podobně jako u nás ten smělec, který třeba v severních Čechách říká, že zákony platí pro všechny stejně

 PrvníZprávy


V tomto případě nemám na mysli propagandistické zdůvodnění tohoto typu vzdělávacího procesu, ale jeho praktické provedení, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro PrvniZpravy.cz.
 
 
To ve svých důsledcích znamená, že tempo, rozsah a kvalita výuky se musí přizpůsobit těm nejméně motivovaným, nejpomalejším, ale také nejagresivnějším žákům ve třídě. Protože nejdůležitější princip inkluze představuje zásada „rovných příležitostí“, nelze z třídních kolektivů nikoho vyjmout.

Když sleduji události letošního léta v USA, které probíhají pod záminkou boje proti rasismu, mám pocit, že školní inkluze v podobě, kterou zavedli u nás v České republice, je přípravou na zásadní změnu západní civilizace. Přichází báječný nový černobílý svět, v němž bílá barva pleti bude už navždy znamením hanebné minulosti, se kterou se musíme rozejít, třeba i násilím. A hlavně důsledně. Proto proto černí revolucionáři a jejich spojenci z akademické sféry začínají označovat instituce, vědecké obory a kulturní odvětví provinilé bílým rasismem.

Ze státních institucí nejvíce nenáviděná je samozřejmě policie, následovaná vězeňstvím a soudy. Požadavky na jejich zrušení, či alespoň finanční vyhladovění zaznívají od samého začátku americké kulturní revoluce. Další na řadě byla historie, zejména proto, že sochy se dají působivě strhávat a ničit. Zavrhli matematiku, protože je složitá a bílá, a nedávno došlo i na anglickou gramatiku, kterou označili za nástroj bělošské arogance. Vážná hudba také neprošla revolučním sítem pro svou bělošskost.

Nová doba také přinesla nové hrdiny a ikony – George Floyda a Jacoba Blakea, jejich příběhy se již zapsaly do mytologie americké antirasistické revoluce skoro jako životopisy svatých. V obou případech šlo o násilníky, narkomany s dlouhým trestním rejstříkem, ovšem s černou pletí. A na černých životech záleží. Pokud se někdo odváží tvrdit, že záleží na všech životech, riskuje, že bude promtně označen za rasistu. Podobně jako u nás ten smělec, který třeba v severních Čechách říká, že zákony platí pro všechny stejně.

Optimisté tvrdí, že ty poslední tři měsíce nepokojů, rabování, demonstrací, požadavků a návrhů na odškodnění za otroctví, pokání a stud za bílou barvu pleti, nemusíme brát tak vážně. Jde jen o svéráznou formu předvolební kampaně Demokratické strany, která pro své vítězství v prezidentských volbách potřebuje získat hlasy černošské a hispánské menšiny. Pak se vše zase vrátí k normálu.

Bojím se, že to už nepůjde. Spojeným státům se ve dvacátém století vyhnuly totalitní ideologie, které trápily Evropu (komunismus, fašismus, nacismus) a Asii. Tamní společnosti proto hrozí, že se nakazí nějakou podobnou formou totality. Hlavní nebezpečí tkví v rasismu kombinovaném s variací na čínskou kulturní revoluci. To byl také pokus o inkluzi civilizace, naštěstí neúspěšný.