Když na Kongresu ODS naslouchají choromyslní choromyslnému
Autor: Lubomír Man | Publikováno: 23.01.2020 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Stalo se v sobotu v sále pražského Kongresového centra na jednodenním 29. kongresu ODS, když k delegátům promluvil starosta Řeporyjí Pavel Novotný. Mluvil, šklebil se a svíjel se přitom tak, jak činí choromyslní, a na naslouchajících bylo znát, že nevědí, co si mají o jeho projevu myslet. Kdyby nebyli též buď jen částečně či zrovna tak plně choromyslní jako řečník, začali by křičet, bručet. bouchat do stolu či klepat lžičkami do sklenic ve snaze ostudný projev ubohého starosty ukončit.

Stalo se v sobotu v sále pražského Kongresového centra na jednodenním 29. kongresu ODS, když k delegátům promluvil starosta Řeporyjí Pavel Novotný. Mluvil, šklebil se a svíjel se přitom tak, jak činí choromyslní, a na naslouchajících bylo znát, že nevědí, co si mají o jeho projevu myslet. Kdyby nebyli též buď jen částečně či zrovna tak plně choromyslní jako řečník, začali by křičet, bručet. bouchat do stolu či klepat lžičkami do sklenic ve snaze ostudný projev ubohého starosty ukončit.

Ale oni to neudělali, protože sami, buď jen částečně či plně též choromyslní, nebyli s to rozhodnout, blábolí-li to starosta za řečnickým pultíkem totální nesmysly, anebo nemá -li jeho projev přece jen jakýsi smysl.

A tak mlčeli, hledali odpověď na svou otázku v obličejích kolem sebe, ale nacházeli v nich stejné rozpaky, v jakých se právě nacházeli oni sami. A tak hledali odpověď na svou otázku ve tvářích delegátů dalších a dalších, otáčeli hlavy a rozhlíželi se po celém sále a nejčastěji k místu, kde seděl sám znovu potvrzený předseda strany Fiala (ten by jim přece měl dát na jejich sžíravou otázku rozhodnou odpověď), ale běda i on jevil stejné znaky rozpaků jako oni. Ale na rozdíl od nich se kolem sebe nerozhlížel, protože cítil, že on, jako předseda, by měl o téhle zapeklité otázce rozhodnout sám i kvalifikovaně, čímž by dal ostatním příklad. Ale běda už podruhé, nedokázal to ani on, a jeho jindy tak rozhodný a sebejistý výraz nesl v těch okamžicích stejné stopy zmatku, jaké byly v tu chvíli tak prudce čitelné ve tvářích všech delegátů dalších.

Pokud tak kongres nepřinesl ve věci programových cílů a priorit ODS nic nového, stal se zaznamenáníhodnou událostí v míře duševního chaosu, který se během projevu jediného delegáta v sále zvedl. Ovšem s tím, že jedna zdravá osoba se na tomto shromáždění přece jen našla. Byla jí elegantní a naprosto při smyslech vyhlížející žena, která chod Kongresu v tu chvíli řídila, a jak výrazem svého obličeje, tak i několika důraznými připomínkami na adresu řečníka, aby už svůj projev konečně ukončil, dávala najevo, co si jak o řečnícím starostovi, tak o váhavému auditoriu mu laslouchajícímu, myslí.

Mám za to, že jen ona by mohla mít gebíry postavit se v budoucnu do čela ODS.