ČSSD páchá sebevraždu v přímém přenosu. Je pravděpodobné, že se nedostane do parlamentu
Autor: Jaroslav Bašta | Publikováno: 16.10.2017 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Nemohu ani vyloučit, že svým podpisem poslal ČSSD na pár let do mimoparlamentní opozice. Vzpomněl jsem si totiž na osud Občanského hnutí před čtvrt stoletím. To tehdy také mělo nejvíce ministrů v české vládě i dostatek poslanců, výzkumy veřejného mínění nikoho nenechávaly na pochybách, že důležitou roli bude hrát i po volbách. Jenže v nich nepřekročilo pětiprocentní hranici...

Podobenství o slepci vedoucím slepce

 
Tento slavný obraz Pietera Brueghela mi vytanul na mysli, když jsem v posledních deseti dnech sledoval opravdový hit letošní volební kampaně – diskusi o memorandu o budoucí (?) těžbě lithia v Krušných horách. 
 
Dokument podepsal sociálně-demokratický ministr Jiří Havlíček necelé tři týdny před volbami do Poslanecké sněmovny. Jediným tahem pera se mu podařilo hned několik do té doby nevídaných věcí.

Do dosavadního nenápaditého a nudného průběhu předvolební agitace vnesl téma, které je pro většinu voličů srozumitelné. Umožnil tak vznik neformální budoucí vládní koalice, jenž svými hlasy rozhodla o svolání mimořádné schůze Sněmovny jen pár dnů před hlasováním o novém obsazení Parlamentu. Nemohu ani vyloučit, že svým podpisem poslal ČSSD na pár let do mimoparlamentní opozice. Vzpomněl jsem si totiž na osud Občanského hnutí před čtvrt stoletím. To tehdy také mělo nejvíce ministrů v české vládě i dostatek poslanců, výzkumy veřejného mínění nikoho nenechávaly na pochybách, že důležitou roli bude hrát i po volbách. Jenže v nich nepřekročilo pětiprocentní hranici...
 
Z hlediska logiky politického boje v postdemokratických předvolebních kláních vůbec není důležité, kdo ve sporu o Havlíčkovo memorandum má pravdu. Zda ministr průmyslu a obchodu, premiér Sobotka a volební lídr Zaorálek, kteří jeho podepsání srdnatě hájí nebo jejich kritici označující ho za drzou krádež nepředstavitelných rozměrů za bílého dne.

Volby již dávno nejsou soubojem programů a idejí, nýbrž pouhou snahou přesvědčit občany, že jedna skupina obličejů na plakátech je lepší než ta druhá. (Jeden můj přítel nazývá výsledný produkt ksichtokracie, místo demokracie) Proto kampaň musí být ve svém principu negativní. Platí v ní presumpce viny. Vyhrává ten, kdo dokáže obvinit druhou stranu tak, aby až do dne hlasování nedokázala svoji vinu vyvrátit.

Obávám se, že v tomto případě ČSSD ušetřila svým konkurentům spoustu námahy a peněz. Načasování podpisu memoranda, neprůhledná vlastnická struktura firmy European metal Holdings Ltd., neochota vysvětlit, proč dokument začíná odvolávkami na ochranu investic, a proč je nevyvážený ve prospěch malé společnosti (eseróčka), vyvolávají docela logická podezření, která možná vedení sociální demokracie dokáže vysvětlit až po volbách (pokud vůbec). Mnohé napoví mimořádná schůze Sněmovny.

Prozatím však celá aféra s Havlíčkovým memorandem nápadně připomíná asistovanou sebevraždu vládních a parlamentních ambic nejstarší české politické strany v přímém televizním přenosu.