Po vítězné válce pro Německo mělo být překročeno k likvidaci českého národa. Část z něj měla být germanizována v prostředí staré Říše, jiní měli být vyhnáni někam daleko na východ a sever, rasově dobrá složka českého národa, ale vůči říši nepřátelská, měla být postavena ke zdi. A naše původní sídelní území mělo být osídleno Němci.
Řešení nula od nuly pojde, odmítáme, i když by bylo vydáno ve zvlášť líbivé formě, samozřejmě doprovázené velkým mediálním humbukem a předváděním „našich“ politiků v roli, jíž napsal k naší velké škodě někdo jiný. Jde v současnosti přibližně o částku 3,5 bilionů korun, která nám patří. I Slovenská republika má nárok na přiměřenou částku z této sumy. A jí bychom se měli hlasitě domáhat. Činí to dnes již Řekové, nově i Poláci. Proč nikoliv i my? Ze Slovenska zatím znějí jen nepříliš určitá slova.
Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., patřil k vzácným lidem, kteří se nebáli říkat pravdu. V jeho článcích, knihách nalézáme vášnivou obranu Srbů před agresí, která je ve XX. století několikrát postihla a vždy za sebou zanechala nejen nepředstavitelné materiální škody, ale také silnou krvavou stopu.
Požadavky odsunutých Němců a jejich potomků na náhradu škod, které jim vznikly konfiskací jejich majetku a odsunem se s různou intenzitou vinou po celou druhou polovinu XX. století. Často odsunutí mluvili o stamiliardách marek. Požadavky některých složek sudetoněmeckého landsmanšaftu na přelomu XX. a XXI. století byly řádově i nižší. Nechceme se zde však zabývat historii. Proto přejděme k době novější.
Reparacemi se též zabývala Postupimská konference tří velmocí. V protokolu této konference v části III. je ustanovení o německých reparací. Ve zprávě o Postupimské konferenci se říká: „V souladu s rozhodnutím krymské konference, že Německo bude povinno nahradit v co největší míře škody a utrpení, které způsobilo Spojeným národům a za něž se německý národ nemůže zbavit odpovědnosti, bylo dosaženo této dohody o reparacích.“ Poté následuje podrobnější text o německých reparacích.
Změnila se Amerika celá, nyní si myslím, že k horšímu. Změnilo se Rusko a jsem přesvědčen, že k lepšímu. Nelíbí se mi „mise mezinárodního společenství“, které končí jako zcela nezdařilé, např. v Iráku, Afghánistánu, Libyi, nebo propadák od samého počátku v r. 1999, kdy NATO začalo svoji agresi proti Srbsku. Nelíbí se mi americké vojenské základny, jež jsou rozseté po celém světě. Nelíbí se mi pohrdání Radou bezpečnosti OSN a vyvolávání dalších a dalších konfliktů, misí, válek.
V jednom Vašem dopisu z října 2014 jsme si mohli přečíst, že: „ Působení členů spolupracujících s různými německými organizacemi včetně Sudetoněmeckého krajanského sdružení ve správní radě Česko-německého fondu budoucnosti a v radě Česko-německého diskusního fóra je legitimní za předpokladu, že tyto osoby splňují kritéria požadovaná statutem Česko-německého fondu budoucnosti a aide-mémoire o další činnosti Česko-německého diskusního fóra. Nespatřuji proto důvod k omezování jejich zastoupení.“
Mohli jsme se nedávno dozvědět, že Rusové vlastně můžou za vyvolání, jak první tak i druhé světové války. Je zbytečné se těmito účelovými protiruskými stanovisky zabývat. Jejich autoři jedou na vlně objednávky „doby“. Nyní se hojně platí rusofobie a zvláště pak rusohostilita. Asi stejně jako útoky na prezidenta M. Zemana. Finančně zainteresovaní „literáti, vědci, žurnalisté, redaktoři“ mají právě žně. Z protiruských a protiprezidentských ataků si udělali živnost. Ale všeho do času!