Oblíbený politik ze severu Čech je známý svým přímým jednáním a mnohdy jím popuzuje i samotné špičky vlastní strany. Námořník, boxer, držitel vyznamenání za pomoc srbským dětem při bombardování někdejší Svazové republiky Jugoslávie.
Zvonimir „Zvonko" Vučković zemřel jedenadvacátého prosince 2004. V ten samý den srbský parlament plně rehabilitoval Mihailovićovy četniky, oficiálně je uznal za odbojovou sílu a žijícím veteránům přiznal nárok na válečnou penzi. Vučkovićovu misi jakoby ukončil sám Bůh...
Ale zpět k Zemanovi. Tomuto člověku nelze upřít obrovský vzdělanostní rozhled a odvahu jasně formulovat zaujímané stanovisko. To jsou přesně ty vlastnosti, které by prezidentovi neměly chybět. Zeman je jedním z těch politiků, kteří nejsou svázáni pouty politické korektnosti, což mnohdy dokázal svým jasným postojem vůči stoupajícímu vlivu islámu v Evropě. Hysterickou reakci Václava Moravce na Zemanův termín „islámský terorismus" opravdu stálo za to vidět.
Bombardování Jugoslávie ovšem spíše pomohlo Miloševićovi agónii svého režimu prodloužit, protože v rámci obrany země mohl dočasně počítat s loajalitou opozice. Milošević nebyl poražen raketami, nýbrž svobodnými volbami, v nichž zvítězil umírněný nacionalista Vojislav Koštunica. Jedno z jeho předvolebních hesel znělo „Ne Miloševićovi ! Ne Americe!“