Citát
|
„Bylo by směšné, kdyby o vztahu České republiky a Ruské federace rozhodovala míra levicovosti či pravicovosti politických stran zastoupených v českém parlamentu. Náš vztah k Rusku nemůže kolísat podle výsledku těch či oněch voleb. Rusko považujeme za významného partnera, a proto musí v našich vzájemných vztazích existovat jistá míra rozumné stability.“
Václav Klaus
|
Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Profesor KU Martin C. Putna ve svém interview pro Český rozhlas navrhl, aby televizím TV Barrandov a TV Prima byla odňata licenze – a to za vyslovení názorů, se kterými on, Martin C. Putna a spolu s ním i pražská kavárna, nesouhlasí.
V čemž se samozřejmě nemýlil. A nebyl na tom seznamu sám. Spolu s ním se na něm brzy ocitli další dva známí novináři Zdeněk Zbořil a Eric Best – a ze stejného důvodu jako Petránek. Řekli na Kavčích Horách, co si otevřeně a nezávisle mysleli a ne tedy to, co od nich redaktoři ČT chtěli slyšet. A měli tzv. utrum.
Stal se zázrak. ČT vyslyšela dlouholeté volání českých lidí po tom, abychom se o názorech ruských politiků a konkrétně pak o názorech prezidenta Putina nedovídali jen zprostředkovaně, tedy až poté, co jej k obrazu svému, resp. k obrazu nadřízených přežvýkají její redaktoři, a tak nám – možná už v zajetí blížící se vánoční štědrosti – přichystala na čtvrtek 20. prosince 2018 skutečně nečekané překvapení. Od šesti hodin ráno do devíti hodin dopoledne, to je celkem 181 minut, jsme na ČT 1 a ČT 24 měli spolu se 1760 zástupci ruských a zahraničních médií možnost sledovat průběh tradiční bilanční tiskové konference prezidenta Putina v Moskvě.
Hledím na tvář nového ministra zahraničí, dalšího cizího poddaného tohoto komplexu, pozoruji jeho nejistý a neurčitý úsměv i pohled, a fabuluji si z nich zhruba toto: Tenhle člověk nemá svoji vlastní vizi světa, není jí schopen. Jde vždy s proudem - s většinou - protože jedině to se mu jeví jako výhodné, a proto pro sebe jedině využitelné. Smysl pro spravedlnost je u něj marné hledat – prostě jej nemá. Postavit se za někoho nespravedlivě odsuzovaného a tím tuto nespravedlivost strhnout i na sebe, je představou z říše snů. Jako kluk se vždy přidal ke klackům, otloukajících svého otloukánka, a pro jistotu, aby nevypadl z řady, mu svůj šťouchanec též s radostí přidal.
A když navíc v těch trapně účinkujících rozpoznáváte tváře Kalouska, Fialy, Farného, Bartoška, Bartoše, Bělobrádka a vůbec celé té naší politické spodiny, která se u nás po sametu prodrala k moci a teď se neštítí hrát roli jakéhosi svědomí národa, napadne vás, že tady se zřejmě hraje o hodně.
Jaromír Nohavica si v neděli v Kremlu převzal z rukou ruského prezidenta Putina Puškinovu medaili za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráci mezi národy. Český písničkář za ocenění rusky poděkoval i zazpíval. „Je to pro mě velká čest“, řekl na pódiu.“Vzpomínám, jak jsem před 35 lety jako mladý bard s kytarou zpíval v Ostravě píseň Bulata Okudžavy. Puškin je tu dnes se mnou jako všichni ruští básníci a bardi, které jsem četl, zpíval či překládal...Když zpíváš něčí píseň, staneš se jeho duší a nejsi jeho nepřítelem“, dodal Nohavica
Je to v tomhle našem kapitalizmu nadmíru zajímavý jev. Politik, který se ve vládní funkci chová jako ten nejpolitováníhodnější pomatenec, dostane rozum ve chvíli, kdy mu vládní funkci vezmou. Viděli jsme to už tolikrát, že nás to ani nepřekvapuje, a spíš dumáme nad tím, proč se tak děje. To se člověk ve vládě dostává pod takový tlak nejrůznějších vlivů, že ho to nutí blekotat nesmysly, jeden větší než druhý? A teprve až se téhle tíhy zbaví, hlava se mu náhle projasní, takže k údivu všech začne uvažovat i mluvit jako normální člověk?
To je náš nepřítel přeukrutný, toho musíme nenávidět a věřme naší vládě a parlamentu, že i v budoucnu povede naše kroky tak, aby se nám nikdy nepřihodilo to, co se přihodilo našemu nešťastnému sousedovi jižnímu. Že by si totiž i na naší vládní tancovačce někdy zatančil Putin.
Extrémizmus prostě kvete v těch nejkřiklavějších barvách a praví demokraté, jako jsou ti sdružení v Demokratickém bloku, na tuhle spoušť hledí, volají po nápravě, po návratu k pravé demokracii, vysychá jim tím voláním v hrdle – a nákaza se přesto šíří dál. A kdyby nebylo oněch skvělých a jedinečných našich mediálních tribun, jako jsou televize, rozhlas a tisk, které dnes, bohudíky, slouží jen pravým a skutečným demokratům a extrémisty všeho druhu ze svých studií a stránek po právu vyhánějí, resp. je likvidují už ve vrátnicích, kdo ví, jak by to s naší demokracií u nás dnes vůbec vypadalo.
Bouře veliká, převeliká se už od začátku měsíce května, to je měsíce lásky, snáší na hlavu nebohého poslance českého parlamentu Jaroslava Foldyny, který si dovolil tu sprostou a neodpustitelnou hanebnost, že sám motorkář přišel na Olšanský hřbitov přivítat motorkáře ruské, kteří sem přijeli poklonit se památce 140 000 svých krajanů a někdejších vojáků Rudé armády, kteří na naší půdě při osvobozování Československa padli.
Bodejť by to pro něj bylo přijatelné, když naše vojenská přítomnost na ruských hranicích se stala cílem i smyslem jeho života.
Smyslem života českého sociálního demokrata dnešních dnů.
Podle Fialy proto, aby pomohl ruské propagandě.
Podle Kalouska proto, aby podpořil ruskou verzi Skripalovy kauzy.
Podle Teličky proto, aby rozbíjel jednotu EU.
Podle Gazdíka proto, aby si ze dvou vzájemně si odporujících závěrů vybral ten, který se hodí Kremlu.
Podle Hampla proto, aby se zavděčil svým východním přátelům.
Všimli jste si toho? Že by nějakou úlohu hrála pravda, ať už té či oné strany sporu, nepadlo z úst těhle výtečníků ani slovo.
Soukromé televize jsou pro mě pro svou grobiánskou komerčnost tabu, takže mi, chudákovi, zbyla už jen ČT. Ale teď už ani to neplatí, protože lháře dokážete poslouchat měsíc, rok, možná i pět let, s největším vypětím vůle a trpělivosti to natáhnete možná i na let deset, ale pak přijde okamžik, když váš žaludek odmítne tuhle jedovatou stravu přijímat, a sedmá hodina, kdy na ČT začínají UDÁLOSTI, se pro vás stane hodinou jako je každá jiná. Čili nikoli už onou hodinou téměř slavnostní, kdy se rodina sesedala před televizorem, aby si vyslechla, co je doma a v cizině nového.
Ale naše vládo, i kdyby se ten plynový útok skutečně stal, cožpak je myslitelné, aby jej provedla ta strana, která v syrské válce vládních sil proti americkým žoldnéřům na celé čáře vítězí, a zůstává jen otázkou času, kdy vyžene ze země i žoldnéře v americkém žoldu posledního? Cožpak ty vládo nečteš detektivky a nesleduješ je v kině či v televizi, a neviš, že první věcí, o kterou se detektiv při vyšetřování zločinu zajímá, je, kdo z daného zločimu mohl mít prospěch, či komu mohl posloužit?
Ještě zajímavější a pro naši spokojenost s uhráním pouhých tři vypovězených diplomatů zničující je tento seznam států, které paní Tereze Mayové a Evropské unii oznámily, že jejich žádosti nevyhovují a nevypoví proto ze svých zemí jediného ruského diplomata. Jsou to tyto hrdé země, ke kterým jsme nenašli gule se připojit. Jsou to: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Řecko, Maďarsko, Irsko, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Slovensko a Slovinsko.
87 článků (6 stránek)