Bombardováním Jugoslávie na jaře 1999 se symbolicky uzavřelo století válek, které začalo búrskou válkou na jihu Afriky (1899) a trestnou výpravou do Číny (1900), kde mocnosti potlačily povstání boxerů a urvaly si další části čínského území. Vítězové těchto válek si pak často různými dokumenty (Versailles, Norimberk, Haag) nechávali potvrdit, že válku zavinil výlučně poražený. Kdo vyjádřil názor, který se od dějepisectví a spravedlnosti vítězů lišil, byl orazítkován jako revizionista.
Historická návštěva čínského presidenta v Praze dostala do varu tzv. Havlův sirotčinec a pod palbou kritiky je zejména president Zeman za svůj dřívější výrok o tom, že se chce od Číny učit. Čína má totiž podle „lidskoprávních“ ideologů sloužit jen jako odstrašující příklad.
Čínská lidová republika je svobodná a suverénní země, což bohužel většina evropských zemí o sobě tvrdit nemůže. Např. česká vláda jen spravuje bruselsko-washingtonský protektorát, a proto tisíce věcí MUSÍ (viz tzv. převádění směrnic EU do národních předpisů) a další spoustu věcí NESMÍ (např. dávat dotace podnikům). Kontinentální diktatura EU se maskuje stovkami stran smluv z Maastrichtu a Lisabonu, ale jde přitom o totéž, co se v tzv. zmocňovacím zákoně Adolfa Hitlera vešlo na jednu stránku: o vydávání zákonů bez schválení parlamentu.
Lžipamátník v Potočari už jen díky skutečnosti, že se zde připomínají oběti (navíc z převážné části fiktivní) pouze jedné z válčících stran, bude – dokud bude stát – obyvatele Bosny dál rozdělovat a přispívat tak k vypuknutí možného dalšího ozbrojeného konfliktu. Koneckonců o to strýčkovi Samovi zřejmě jde (viz nynější situace na Ukrajině), a lze proto očekávat, že při každoroční organizované fňukárně v Potočari budou i nadále čtena poselství právě úřadujících amerických presidentů.
Jakoby se splašili koně zapřažení do fekálního vozu, vzadu prasklo dynko a obsah se vyvalil do veřejného prostoru. Tak vypadá nemalá část zpravodajství o zimní olympiádě, která se letos pořádá na bájné Kolchidě, která má ale tu smůlu, že leží na území Ruské federace.
Protičínské propagandě se u nás nevěnují jen média, ale třeba i nevládní organizace jako je Amnesty International. V takové situaci je pak obtížné udělat si v tzv. tibetské otázce jasno. A dospět i k názoru, že bývalý člen KS Číny, jeho Svatost dalajlama, není žádný oceán moudrosti, ale elitářský pokrytec a lhář. Dalajláma se ale jen přizpůsobuje západní společnosti, která má po pokrytectví a propagandě značnou poptávku.
Horší je to s počtem skutečně nalezených mrtvých těl, s jejich identifikací a určením příčiny a doby smrti. Haagský tribunál nechal v okolí Srebrenice pátrat po hromadných hrobech, a podle příslušné zprávy podepsané vyšetřovatelem Deanem Manningem bylo z lokalit hromadných hrobů exhumováno celkem 1849 těl. Stupeň identifikace byl nízký a pohyboval se okolo 7%. Podle nalezených dokladů u několika mrtvých bylo zřejmé, že přinejmenším ve třech případech byly v hrobech pohřbeny osoby srbské národnosti.
Vzhledem k tisícům prokazatelně smyšleným a nestoudně uctívaným obětem je ovšem tzv. srebrenická lež největší válečnou lží od konce druhé světové války. Zatímco za popírání holocaustu, tedy za tzv. osvětimskou lež, se v některých zemích i zavírá, patří srebrenická lež a vůbec protisrbský rasismus k povinné výbavě téměř každého evropského politika