Citát
|
„Bylo by směšné, kdyby o vztahu České republiky a Ruské federace rozhodovala míra levicovosti či pravicovosti politických stran zastoupených v českém parlamentu. Náš vztah k Rusku nemůže kolísat podle výsledku těch či oněch voleb. Rusko považujeme za významného partnera, a proto musí v našich vzájemných vztazích existovat jistá míra rozumné stability.“
Václav Klaus
|
Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Protestující na Majdanu také zcela upřímně a s planoucím zrakem toužili o odstranění zkoroumpovaného Janukovičova režimu. Jejich obětavá aktivita vedla k nastolení režimu daleko horšího, než byl ten předcházející. Ve všech parametrech. Akce původně řízené naivní intuicí možná často spontánně, než byly manipuloovány, směřovaly k vítězství nikoli lidu či aktivistů na Majdanu. Zvítězily síly, které byly připraveny. Jako vždy.
Opravdu si nemyslím, že bychom se měli podílet na financování eurobyrokratů. Měly by si je přerozdělit státy, které v Evropské unii na ostatních nejvíce parazitují. Předpokládám, že právě posílení tohoto parazitování bylo skutečným cílem celého projektu EU. Nemyslím, že by se projekt jen nějak vymkl z rukou čistým idealistům. Vedle "osobních nákladů", které jsou zdaleka největší položkou, je stejně nutné přerozdělit ostatní náklady spojené s vydržováním eurobyrokracie. Tyto vynaložené náklady jsou ve skutečnosti jenom zlomkem napáchaných škod.
V pozadí je úzkost z rostoucího zadlužení a gigantických závazků. Po pouhých deseti letech nemá ČSSD ani osobnosti, ani program, ani peníze, zato má hejno přisátých parazitů připravených poprat se o zbytky, má špatnou pověst, vůbec žádné použitelné představy o řešení nahromaděných problémů a k tomu dluhy. A do toho probíhá vášnivý spor, kdo by byl pro ČSSD nejlepším předsedou… Zřejmě někdo s velkým koštětem, ale právě takového nebudou mít zvedači ruky v instrukcích.
Každá politická strana směřuje k degeneraci a tím i k odchodu ze scény. Pokud se tak neděje, pak je to důsledek obrovského úsilí těch, kteří k tomu brání. Základem prevence je přísné dodržování vnitrostranické demokracie a sankce proti korupci uvnitř strany. Tedy, politická strana musí mít svůj očistný mechanismus a důslednou zpětnou vazbu. Bez ní spěje k záhubě - do čela se dostane velmi průměrný člověk a nebude odstraněn, ačkoli bude nutně rozpoznán.
Já si také píši co chci a je mi jedno, jesli se to jandům líbí. Rozdíl je v tom, že za to nejsem placen z veřejného fondu. Ona totiž nezávislost není zárukou objektivity, je to bohužel skoro naopak. Zvláště když znamená nekontrolovanost a nepostižitelnost. Objektivita musí být pod kontrolou a deviace pod sankcí.
Společnost, v níž žijeme, je stále více desintegrována. Příliš mnoho jejích členů nedokáže najít přiměřené uplatnění. Tím spíše nedokáže „integrovat“ členy úplně odlišné komunity. Tam, kde vládne „politicky korektní“ lež, a kde se výsledků dosahuje deklarací jejich dosažení, není problém vytýčit jakýkoli cíl. Pak už jen stačí angažovat neziskovky cvičené v „nagrantování“ peněz na libovolný účel. Po „dočerpání dotací“ musejí ti, kteří je přidělili, ve vlastním zájmu uznat, že cíle bylo dosaženo. Žádná měřitelná kritéria se nestanoví. Závěrečná zpráva musí být na křídovém papíře a vyúčtování odevzdáno v termínu.
Jsme na rozcestí mezi slepou uličkou a cestou do pekel. Nikdo totiž nemá skutečný plán jiné cesty, jen „tudy ano!“ nebo „tudy ne!“. Současné politické strany totiž nemají program, míním dlouhodobý, komplexní, jen návrhy na úpravu zřetelných jednotlivostí.
Rozbíhá se hysterická kampaň dezinformátorů proti "dezinformačním" nezávislým webům. Je-li opravdu "evropskou hodnotou" lež, vedle nemohoucnosti, pokrytectví a dalších nemravností, pak je nejvyšší čas usilovat o to, aby se naše země, dokud je naše, stala ostrovem pozitivní deviace.
Podobné plátky jako Respekt nečtu, ale zřejmě přicházím o zábavu. Kamarád mi přeposlal rozhovor redaktorky Respektu ZDE s hercem Stropnickým, kterému se podařilo ztvárnit Fausta jako tragikomickou postavu. Bojí se, že by mohl být se svými souputníky zaveden do pekel. Má strach, protože se upsal ďáblu. Ví, že může jenom naznačovat, ale i tak v rozhovoru zřejmě prozrazuje víc, než chce. Za jeho blábolem lze rozpoznat obrysy jeho rozpadajícího se světa.
Stará židovská anekdota mě napadá, kdykoli se setkávám s projevy zoufalství z toho, co pro nás EU připravila a co pro nás právě chystá.
Kolektivně vylo vysloveno ano, dnes víme dost, abychom stanovisko přehodnotili. Pak nám nebude muset vadit nic na tom, co nám "nabízejí"
Náhodně mi padl do oka nadpis článku na "Seznam.cz - zprávy": "Co dělali Rusové s dopingem, bylo něco hrůzného, říká Kateřina Neumannová". K tomu je přiložen videozáznam s jedenáctiminutovým rozhovorem, který vedla Zuzana Hodková s Kateřinou Neumannovou. Videozáznam je usvědčující, neboť bývalá reprezentantka v něm nikde neříká, že: "Co dělali Rusové s dopingem, bylo něco hrůzného". K takovému vyjádření ji tlačila paní Hodková. Nedotlačila, ale to nevadí, většina čtenářů čte jen titulky.
Režim se chová nerozumně, když dělá ze svých nedávných spolupracovníků opět disidenty. Nevýhodnost takového počínání je zřejmá a svědčí o jednání v tísni. Zoufalci se ve svém velikášství rozhodli bojovat proti "protrumpovským webům" zde, bojují proto nově zvolenému prezidentovi USA. Brzo se začnou podobat "Radiu Tirana", které v šedesátých a sedmdesátých letech bojovalo proti všem imperialistům - od amerických, přes sovětské až po čínské. Za přispění amerického oligarchy Söröse a peněz z našich daní se nás spiklenci snaží přípravit o svobodu projevu.
Je to opravdu špatný řečník a působí mimořádně nevěrohodně a dokonce nejistě. Příležitosti se ztrapnit využil Petr Pithart, paní Němcová už se ani ztrapnit nemůže, ale vrcholu trapnosti bylo dosaženo vystoupením ministra Hermana. Dovolával se totiž nutnosti mít rovnou páteř a Jana Husa....
Řekl to prezident Obama v souvislosti s přijetím zákona, který byl v Kongresu protlačen proti vetu prezidenta, a který umožňuje pozůstalým po obětěch z 11. září 2001 žalovat Saudskou Arábii:„Znamená to, že začínáme nést odpovědnost za všechno, co děláme na celém světě. A staneme se subjekty soukromých žalob u soudů, aniž bychom věděli, jaké to může mít následky."
Pan redaktor však vzal Láskovo varování na lehkou váhu a začal povážlivě zpochybňovat. A co takový případ senátora Nováka? Vzal úplatek 40 miliónů a byl nejprve odsouzen podmíněně s uloženým peněžitým trestem 5 miliónů. Ne, tady nemůže jít o korupci! Soud senátorovi snížil výnos z trestné činnosti o celých 12%! Nakonec byl ovšem senátor za ODS odsouzen k sezení. Pan redaktor připomněl, že však byl po dvou letech propuštěn na základě společenské záruky poskytnuté motorkářským klubem. Nedivíme se tomu, že soud vyhověl. Všichni přece víme, jaké autoritě a důvěře se motorkáři těší.
41 článků (3 stránky)