Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Vzhledem k tomu, že spolu se Sulejmáním byl zabit také jeden z velitelů iráckých šíitských milicí Abú Mahdí Muhandis, dosavadní spojenec Američany vedené koalice bojující proti Islámskému státu, logická otázka komu prospěly vraždy na bagdádském letišti, by také ukazovala na Izrael. Nicméně k atentátu se osobně přihlásil prezident Spojených států Donald Trump. Co následovalo, je dostatečně známo. Zaujal mě umírněný styl bezprostřední íránské odvety, který předvedl, že kdyby chtěli zaútočit, tak mohou. Pomstu zatím odložili.
Usmrcení íránského generála Kásima Sulejmáního nejspíš ukázalo, že mezinárodní právo již bylo definitivně nahrazeno právem silnějšího.
Svědčí o tom následující fakta:
byl usmrcen krátce poté, kdy přistál na mezinárodním letišti v Bagdádu jako člen oficiální mezistátní delegace
k atentátu došlo na území Iráku ozbrojenými silami USA bez souhlasu irácké vlády
na civilní mezinárodní letiště v době míru a za normálního provozu až do 3. 1. 2020 útočili jenom teroristé
Neklid, jež již způsobila za poslední čtyři léta v mezinárodních vztazích, bude pokračovat, protože politická nestabilita a omezená možnost vládnutí v nejmocnější zemi světa ovlivňuje jak politiku spojenců USA uvnitř NATO a EU, tak protivníků, zejména Číny. Ta se stane nejen nejsilnější světovou ekonomikou, ale hlavně vojenskou velmocí, navíc s Ruskou federací jako spojencem.
Když shrnu bisáckou argumentaci – jsme v hybridní válce s Ruskou federací, takže každý, kdo nejde s námi, jde proti nám s Putinem. Protože se jedná o veřejnou zprávu, chybí v ní návrh „aktivních opatření“, jak s tou zločinnou částí českého politického a společenského spektra naložit. Třeba si to přečteme už příští rok. Zpětný odpočet již začal, končí komentář Jaroslav Bašta.
Asi nejbizarnější moment všech reakcí na rozhovor v iDnes považuji opakované poukazování na to, že jde o ruské dezinformace. Celý případ je záležitost vztahů USA – Ukrajina, vyšetřování zásahu do voleb v roce 2016 probíhá momentálně také ve Spojených státech, stejně jako snaha o impeachment Donalda Trumpa, která s ním souvisí. Do roka a do dne v průběhu předvolební kampaně budeme informováni o všech detailech. To i v případě, že J. Biden v nich nakonec kandidovat nebude (což je dost pravděpodobné). Nicméně v Čechách každý, kdo nesdílí stanovisko americké Demokratické strany, je označen za ruského trolla, či ještě hůře. Proto si myslím, že presstituce není jen zaměstnání, ale stav ducha. Poněkud mdlého, bych dodal., končí komentář pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Na kauze sochy maršála Koněva jsme mohli pozorovat, jak se původní vnitřní ruský spor o dějiny přenáší k nám. Hlavní iniciátorkou celé aféry je obdivovatelka generála SS Helmutha von Pannwitze a jemu podřízených kozáků Eugenie Čihalová. Ta se stala členkou Rady vlády ČR pro národnostní menšiny jako zástupce Rusů. Nechápu české politiky, kteří se zapojili do akce, která na dálku páchne svými dávnými nacistickými kořeny.
Z těchto důvodů bylo nutné resuscitovat staré totalitní know-how. Proto současná podoba rusofobie má překvapivě mnoho podobností s Hitlerovým antisemitismem. Nepřítel je všude a ohrožuje liberální demokracii svoji pouhou existencí. Je bytostně zlý, primitivní a zaostalý, ale zároveň ovlivňuje téměř vše v západních státech, protože proti nim vede blíže nespecifikovanou hybridní válku prostřednictvím svých všudypřítomných, leč neviditelných agentů.
Také druhá cochcárna pochází z hlubin Evropského parlamentu. V červnu letošního roku paní europoslankyně Michaela Šojdrová při nějaké příležitosti navštívila uprchlické tábory v Řecku. A nedělo se nic do té doby, než pan premiér Andrej Babiš přišel s heslem „Ani jednoho migranta!“ V hlavě české političky to vyvolalo tři měsíce staré vzpomínky a přišla s požadavkem přijetí 50 syrských sirotků, abychom ukázali Bruselu svou ochotu a vlídnou tvář.
Prvním předpokladem pro překonání tohoto nového typu ekologické krize bude změna myšlení. Do staveb budoucích přehrad a záchrany lesů by nadále neměli mluvit aktivisté, jejichž nevyřčeným ideálem je divočina bez lidí. Za současné klimatické situace se dosavadní lhůty povolování staveb stávají překážkou, která bude doslova ohrožovat naší existenci. Zejména, když se letos tak názorně přesvědčujeme, že voda je nejdůležitější životní potřebou.
Zaujala mě tím, že její autoři celkem bez okolků naznačují, jakým způsobem se u nás (v nechtěně komické repríze) po padesáti letech zase bude zavádět cenzura. Chlapci a děvčata z vnitra spolu s některými evropsky hodnotnými „neziskovými organizacemi“ si totiž vymysleli, jak se definitivně vypořádat s alternativními a nezávislými zdroji názorů a informací.
Domnívám se, že z této historky vyplývá hned několik závažných poučení. První dává za pravdu lidem, kteří mají intenzivní pocit, že náš svět se zbláznil a přestává být zřetelná hranice mezi realitou a virtuální realitou, protože začíná více než jindy platit ono biblické, že Slovo tělem učiněno jest. To druhé zjištění ukazuje, že v nejmocnější zemi světa se opravdu rozmohla psychóza známá z dob honů na čarodějnice. Nehynoucí zásluha Donalda Trumpa je v tom, že se s ní rozhodl pracovat a využít ji ve svůj prospěch. Dělá to způsobem, za který by se nestyděl ani Dobrý voják Švejk Jaroslava Haška.
Zdá se, že strana války se uvolňování napjatých mezinárodních vztahů a perspektivy vzájemně výhodné spolupráce velmocí skutečně bojí. My jako občané bychom se naopak měli bát hysterie stoupenců války.
Tento moment považuji za klíčový. Jestliže mnou výše uvedené podobnosti mezi zaniklým Sovětským svazem a dnešní Evropskou unií mohou vyznívat jako zlomyslná nadsázka, omezování svobody slova a represe hlasatelů např. negativních názorů na migraci, hrozí tím, že z EU se klidně může stát softverze SSSR. Proto jsem v úvodu komentáře připomněl Alexandra Solženicyna a jeho zásadu „Nežít ve lži“. Pro začátek by stačila otevřená debata o migraci.
Statistiky ukazují, že na to stačilo pouhých 5% mužské populace s kriminálními sklony. Obávám se, že migrační vlna v roce 2015 v Německu tuto specifickou kategorii obyvatel obohatila o muže s vojenským výcvikem a (občas) i válečnými zkušenostmi. Ti by mohli morální apely paní kancléřky pochopit po svém.
J. Kirchick se nebojí poukázat na negativní důsledky migrace ze Severní Afriky a Blízkého Východu do EU. Nejsilněji to zaznívá v 5. kapitole nazvané Francie bez Židů. Konstatuje, že antisemitismus je sice problémem po celé Evropě, ale nejviditelnější a nejnebezpečnější je ve Francii, která má nejvíce židovských obyvatel a současně i nejvíce těch muslimských z celého kontinentu. Důsledkem je, že jen v roce 2015 se z Francie vystěhovalo do Izraele 8000 francouzských Židů, kteří se tak stali součástí největší migrace západoevropských Židů do Izraele od roku 1948.
51 článků (4 stránky)