Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Dnes zřejmě změnili názor a spravedlnost (či ICTY) po dvaceti letech trochu slevila ze zásad politiky dvojího metru. Když se ohlédneme na národnost stíhaných válečných zločinců v konfliktu, jehož se zúčastnili Srbové, Chorvati, Bosenští muslimové a Kosovaři, zjistíme, že mezinárodní justice postupovala velmi výběrově. Válečných zločinů se totiž stejnou měrou dopouštěly všechny zůčastněné strany, jak už to v občanské válce bývá. ICTY však původně stíhala a soudila jenom Srby. Po čase došlo na Chorvaty, a pak dlouho trvalo než začala stíhat Bosenské muslimy. Kosovaři zůstali nedotknutelní přes dvacet let.
Pokrokáři s naší evropskou civilizací hodlají zatočit stejně jako tenkrát Lenin, proto kádrují dějiny. Výběr soch určených ke stržení tomu nasvědčuje – zatím začínají od Kryštofa Kolumba, nevynechali ani Winstona Churchilla. Jisté je pouze jedno: dosáhnou přesného opaku toho, co zamýšlejí. Místo harmonie přijde anarchie.
Československo podle poválečných protokolů z Postupimi (konkrétně dle Dohody 150/1947 Sb. z 21. prosince 1945 o válečných reparacích) patří mezi vítěze Druhé světové války. Zpochybňování naší formální poválečné samostatnosti otevírá cestu (zatím jen psychologicky) k našemu zařazení mezi poražené. Dalším logickým krokem pak už dlouho zůstává právní zpochybnění odsunu německého obyvatelstva. Původně o jeho protiprávnosti hovořily jen organizace postižených, v posledních desetiletích se z toho již stalo vážné téma české politiky.
Úkolem České ligy proti bolševismu až do května 1945 bylo podávání pravdivých a nepravdivých informací o poměrech v Sovětském svazu, varování před důsledky spolupráce s tímto diktátorským režimem a před okupací hordami z východních stepí. Zdůvodňovali tak nutnost spolupráce s nacistickým Německem jako jedinou naší záchranou. Symbolem této kampaně se stal plakát s obrázkem Pražského Hradu, nad nímž se sklání krvavý spár označený srpem a kladivem doplněný varováním „Zachvátí-li tě, zahyneš!“ Přednášky Ligy byly zejména na Moravě hojně navštěvovány.
Pražské provokace nakonec vyvolaly ruskou odvetu, která dostala podobu nově přijatého zákona o ochraně vojenských hrobů a válečných památníků, který dává možnost ruským orgánům činným v trestním řízení stíhat i trestné činy spáchané v zahraničí. Starostovi Prahy 6 a členům zastupitelstva tak hrozí až 360 hodin veřejně prospěšných prací, ocitnou-li se na území Ruské federace.
Situace je vážná, proto očekávám, že ze strany tzv. demokratické opozice brzo zazní požadavek, aby naše vláda aktivovala článek 5 Severoatlantické smlouvy. Světový mír ohrozil přílet muže z Moskvy, který měl kufřík a v kufříku ricin. O dalších proprietách se hned tři čeští tajní agenti, kteří informovali Respekt a redaktora Kundru, nezmínili. Ohrožení komunální politici dostali ochranku, a ten nejohroženější, O. Kolář se skrývá kdesi v podzemních prostorách, a svým vzhledem připomíná džihádistu z Idlíbu po ruském bombardování.
Tento proces odumírání státu samozřejmě svádí velmoci k tomu, aby zasahovaly do našeho politického dění bez ohledu na českou suverenitu. Nový ruský zákon a trestní stíhání viníků demontáže sochy maršála Koněva v Praze 6 takovým zásahem bezesporu je. Proto ruský postup jako český občan neschvaluji, ale coby vlastenec a historik chápu. Ve svém důsledku by nás mohl naučit hájit naše národní zájmy a naši čest.
Na druhé straně se vrátí principy, na které jsme třicet let mohli zapomenout. Například se vrátíme k potravinové soběstačnosti, dojde ke znovuobnovení průmyslu (obávám se, že hlavně obranného), vzroste význam lokálních ekonomik. Drahé a nevýkonné nadnárodní instituce (Evropská unie a NATO) zaniknou.
Stejně dopadnou plány s Novým zeleným údělem. Koronavirus nám dal trochu ochutnat, jak bude vypadat Evropa podle Grety. Stačí k současnému stavu připočíst nedostatek energie, se všemi důsledky pro naše životy. Holt žijeme v opravdu zajímavých časech.
Pro dosažení tohoto cíle navíc stačí jen málo – otevřít hranice pro migranty a koronavirus. Ideální variantu pak představuje možnost, že nákazu rozšíří statisíce mladých mužů čekající na turecko – řecké hranici. Oni sami ji většinou přežijí, ale zároveň na své cestě rozvrátí všechny země, kterými projdou. Cesta k radikálnímu omlazení a přeformátování Evropské unie tak bude otevřena. Jediné, co by tomu mohlo zabránit, je odhodlání některých národních států bránit své hranice před koronavirem. A tím také před nelegální migrací.
Ve svém prvním březnovém komentáři jsem napsal, že koronavirus je první světová politická pandemie. Obávám se, že v kombinaci s migrační krizí mají šanci tuto pohromu přežít pouze země s fungujícím státním aparátem. Se současnou českou vládou zatím moc dobré vyhlídky nemáme.
Domnívám se, že případ vraždy Borise Němcova představuje ukázku toho, že objektivní zjištění oproti spikleneckým teoriím nemají u určité části politiků a médií šanci. Svou roli hraje také to, že obvinit ruského prezidenta je tak snadné a bez rizika. Psát o tom, že ruského opozičního politika zavraždili náboženští islamističtí fanatici není politicky korektní a poněkud o ústa.
Domnívám se, že případ vraždy Borise Němcova představuje ukázku toho, že objektivní zjištění oproti spikleneckým teoriím nemají u určité části politiků a médií šanci. Svou roli hraje také to, že obvinit ruského prezidenta je tak snadné a bez rizika. Psát o tom, že ruského opozičního politika zavraždili náboženští islamističtí fanatici není politicky korektní a poněkud o ústa.
Obávám se, že realita jménem Zelený úděl bude méně optimistická než dystopický příběh Marca Elsberga. Neplánují to žádní spiklenci, ale Evropská komise. Žádná sebedůmyslnější sabotáž nemůže napáchat tolik nevratných škod jako nekvalifikovaná rozhodnutí úředníků ustupujících tlaku zelených fanatiků. Z logiky politiky vyplývá, že snaha o to, aby byla uhlíková neutralita dosažena co nejdříve, poroste. Zase budeme plnit pětiletku za dva či tři roky. Přijde-li potom blackout, nepůjde napravit.
Ta neochota možná pramení z vědomí, že historie nás učí o tom, že se něco podobného v dobách nedávných odehrálo, takže se dá logicky předpokládat, že dnešní pokus o ekonomickou modernizaci Evropské unie nazvanou Zelený úděl dopadne stejně jako jeho předobraz čínský Velký skok vpřed v roce 1960.
66 článků (5 stránek)