Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
„Pro nás z toho současného dění vyplývá několik poučení. To první znamená, že vraždění křesťanů se už nebude omezovat jen na Afriku a Blízký východ. Musíme se naučit nový pojem – christianofobie, a mít na paměti, že bezvěrci jsou s křesťany na jedné lodi. V otázce migrace bude pojem předběžná opatrnost nejdůležitějším přikázáním. Na každého, kdo nám sem bude chtít vnutit nechtěné migranty, je třeba pohlížet jako na osobu ohrožující zdraví a životy našich žen. Jak ukazuje francouzský příklad, ony jsou prvními oběťmi počínající války civilizací,“ uzavřel někdejší diplomat.
Obávám se, že v letošním roce musíme počítat jen s těmi nejhoršími scénáři. Na Východě, na Západě, i u nás doma.
Na závěr položím otázku, kterou, jak jsem se dočetl, zásadně pokládají agenti Kremlu – komu spektakulární otrávení ruského nacionalistického opozičního politika prospělo? Odpověď se nabízí sama – přece těm, kdo usilují o zastavení projektu Nord Stream 2. Ono je to celé postaveno na velmi prosté asociaci: ruský plyn, ruský jedovatý plyn a pokus o vraždu Navalného. Volba mezi zločinným vražedným ruským režimem a zkapalnělými molekulami svobody amerického břidlicového plynu je jasná.
Před více než šedesáti lety nás ve škole učili, že vynálezy, které změnily svět, se jaksi objevily dvakrát. Poprvé, s velkým časovým náskokem v carském Rusku, a teprve po tom na prohnilém Západě. Ale autorství si samozřejmě přivlastnili představitelé imperialismu. Ruští vynálezci se svými geniálními myšlenkami a objevy narazili na tupou byrokracii a posléze upadli do zapomnění. Nicméně sovětští a jiní marxističtí historici ukázali, jak to s tím technickým pokrokem doopravdy bylo.
Nová doba také přinesla nové hrdiny a ikony – George Floyda a Jacoba Blakea, jejich příběhy se již zapsaly do mytologie americké antirasistické revoluce skoro jako životopisy svatých. V obou případech šlo o násilníky, narkomany s dlouhým trestním rejstříkem, ovšem s černou pletí. A na černých životech záleží. Pokud se někdo odváží tvrdit, že záleží na všech životech, riskuje, že bude promtně označen za rasistu. Podobně jako u nás ten smělec, který třeba v severních Čechách říká, že zákony platí pro všechny stejně
Demonstrující občané a zejména běloruská opozice mají podporu nejen Polska a baltských států, ale také Evropské unie jako celku. Mike Pompeo absolvoval další cestu po východu Evropy, tentokrát spíše proti Lukašenkovi. Tomu nezbylo nic jiného, než připomenout Moskvě vzájemné závazky vyplývající z již pozapomenutého projektu svazového státu Rusko – Bělorusko. Nadšené podpory se nedočkal, prezident RF Vladimír Putin se s ním zatím odmítá setkat, ale do Minsku přiletěl ruský premiér Mišustin, aby jednal o cenách ropy...
Při sledování průběhu prezidentských voleb a následných protestů v Bělorusku se občas přistihnu při tom, že se v duchu vracím do časů Oranžové revoluce na Ukrajině v roce 2004, případně až do listopadu 1989 v Praze.
Česká veřejnoprávní média nás letos zásobují hlavně novými pohledy na historii a způsob, jakým nám naši minulost servírují, až příliš připomíná postřeh George Orwella o ovládání budoucnosti, píše někdejší diplomat, politický analytik Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnízprávy.cz.
Dnes zřejmě změnili názor a spravedlnost (či ICTY) po dvaceti letech trochu slevila ze zásad politiky dvojího metru. Když se ohlédneme na národnost stíhaných válečných zločinců v konfliktu, jehož se zúčastnili Srbové, Chorvati, Bosenští muslimové a Kosovaři, zjistíme, že mezinárodní justice postupovala velmi výběrově. Válečných zločinů se totiž stejnou měrou dopouštěly všechny zůčastněné strany, jak už to v občanské válce bývá. ICTY však původně stíhala a soudila jenom Srby. Po čase došlo na Chorvaty, a pak dlouho trvalo než začala stíhat Bosenské muslimy. Kosovaři zůstali nedotknutelní přes dvacet let.
Pokrokáři s naší evropskou civilizací hodlají zatočit stejně jako tenkrát Lenin, proto kádrují dějiny. Výběr soch určených ke stržení tomu nasvědčuje – zatím začínají od Kryštofa Kolumba, nevynechali ani Winstona Churchilla. Jisté je pouze jedno: dosáhnou přesného opaku toho, co zamýšlejí. Místo harmonie přijde anarchie.
Československo podle poválečných protokolů z Postupimi (konkrétně dle Dohody 150/1947 Sb. z 21. prosince 1945 o válečných reparacích) patří mezi vítěze Druhé světové války. Zpochybňování naší formální poválečné samostatnosti otevírá cestu (zatím jen psychologicky) k našemu zařazení mezi poražené. Dalším logickým krokem pak už dlouho zůstává právní zpochybnění odsunu německého obyvatelstva. Původně o jeho protiprávnosti hovořily jen organizace postižených, v posledních desetiletích se z toho již stalo vážné téma české politiky.
Úkolem České ligy proti bolševismu až do května 1945 bylo podávání pravdivých a nepravdivých informací o poměrech v Sovětském svazu, varování před důsledky spolupráce s tímto diktátorským režimem a před okupací hordami z východních stepí. Zdůvodňovali tak nutnost spolupráce s nacistickým Německem jako jedinou naší záchranou. Symbolem této kampaně se stal plakát s obrázkem Pražského Hradu, nad nímž se sklání krvavý spár označený srpem a kladivem doplněný varováním „Zachvátí-li tě, zahyneš!“ Přednášky Ligy byly zejména na Moravě hojně navštěvovány.
Pražské provokace nakonec vyvolaly ruskou odvetu, která dostala podobu nově přijatého zákona o ochraně vojenských hrobů a válečných památníků, který dává možnost ruským orgánům činným v trestním řízení stíhat i trestné činy spáchané v zahraničí. Starostovi Prahy 6 a členům zastupitelstva tak hrozí až 360 hodin veřejně prospěšných prací, ocitnou-li se na území Ruské federace.
Situace je vážná, proto očekávám, že ze strany tzv. demokratické opozice brzo zazní požadavek, aby naše vláda aktivovala článek 5 Severoatlantické smlouvy. Světový mír ohrozil přílet muže z Moskvy, který měl kufřík a v kufříku ricin. O dalších proprietách se hned tři čeští tajní agenti, kteří informovali Respekt a redaktora Kundru, nezmínili. Ohrožení komunální politici dostali ochranku, a ten nejohroženější, O. Kolář se skrývá kdesi v podzemních prostorách, a svým vzhledem připomíná džihádistu z Idlíbu po ruském bombardování.
Tento proces odumírání státu samozřejmě svádí velmoci k tomu, aby zasahovaly do našeho politického dění bez ohledu na českou suverenitu. Nový ruský zákon a trestní stíhání viníků demontáže sochy maršála Koněva v Praze 6 takovým zásahem bezesporu je. Proto ruský postup jako český občan neschvaluji, ale coby vlastenec a historik chápu. Ve svém důsledku by nás mohl naučit hájit naše národní zájmy a naši čest.
74 článků (5 stránek)