Citát
|
„Bylo by směšné, kdyby o vztahu České republiky a Ruské federace rozhodovala míra levicovosti či pravicovosti politických stran zastoupených v českém parlamentu. Náš vztah k Rusku nemůže kolísat podle výsledku těch či oněch voleb. Rusko považujeme za významného partnera, a proto musí v našich vzájemných vztazích existovat jistá míra rozumné stability.“
Václav Klaus
|
Stojíme za svým prezidentem Milošem Zemanem!
Na kauze sochy maršála Koněva jsme mohli pozorovat, jak se původní vnitřní ruský spor o dějiny přenáší k nám. Hlavní iniciátorkou celé aféry je obdivovatelka generála SS Helmutha von Pannwitze a jemu podřízených kozáků Eugenie Čihalová. Ta se stala členkou Rady vlády ČR pro národnostní menšiny jako zástupce Rusů. Nechápu české politiky, kteří se zapojili do akce, která na dálku páchne svými dávnými nacistickými kořeny.
Z těchto důvodů bylo nutné resuscitovat staré totalitní know-how. Proto současná podoba rusofobie má překvapivě mnoho podobností s Hitlerovým antisemitismem. Nepřítel je všude a ohrožuje liberální demokracii svoji pouhou existencí. Je bytostně zlý, primitivní a zaostalý, ale zároveň ovlivňuje téměř vše v západních státech, protože proti nim vede blíže nespecifikovanou hybridní válku prostřednictvím svých všudypřítomných, leč neviditelných agentů.
Také druhá cochcárna pochází z hlubin Evropského parlamentu. V červnu letošního roku paní europoslankyně Michaela Šojdrová při nějaké příležitosti navštívila uprchlické tábory v Řecku. A nedělo se nic do té doby, než pan premiér Andrej Babiš přišel s heslem „Ani jednoho migranta!“ V hlavě české političky to vyvolalo tři měsíce staré vzpomínky a přišla s požadavkem přijetí 50 syrských sirotků, abychom ukázali Bruselu svou ochotu a vlídnou tvář.
Prvním předpokladem pro překonání tohoto nového typu ekologické krize bude změna myšlení. Do staveb budoucích přehrad a záchrany lesů by nadále neměli mluvit aktivisté, jejichž nevyřčeným ideálem je divočina bez lidí. Za současné klimatické situace se dosavadní lhůty povolování staveb stávají překážkou, která bude doslova ohrožovat naší existenci. Zejména, když se letos tak názorně přesvědčujeme, že voda je nejdůležitější životní potřebou.
Zaujala mě tím, že její autoři celkem bez okolků naznačují, jakým způsobem se u nás (v nechtěně komické repríze) po padesáti letech zase bude zavádět cenzura. Chlapci a děvčata z vnitra spolu s některými evropsky hodnotnými „neziskovými organizacemi“ si totiž vymysleli, jak se definitivně vypořádat s alternativními a nezávislými zdroji názorů a informací.
Domnívám se, že z této historky vyplývá hned několik závažných poučení. První dává za pravdu lidem, kteří mají intenzivní pocit, že náš svět se zbláznil a přestává být zřetelná hranice mezi realitou a virtuální realitou, protože začíná více než jindy platit ono biblické, že Slovo tělem učiněno jest. To druhé zjištění ukazuje, že v nejmocnější zemi světa se opravdu rozmohla psychóza známá z dob honů na čarodějnice. Nehynoucí zásluha Donalda Trumpa je v tom, že se s ní rozhodl pracovat a využít ji ve svůj prospěch. Dělá to způsobem, za který by se nestyděl ani Dobrý voják Švejk Jaroslava Haška.
Zdá se, že strana války se uvolňování napjatých mezinárodních vztahů a perspektivy vzájemně výhodné spolupráce velmocí skutečně bojí. My jako občané bychom se naopak měli bát hysterie stoupenců války.
Tento moment považuji za klíčový. Jestliže mnou výše uvedené podobnosti mezi zaniklým Sovětským svazem a dnešní Evropskou unií mohou vyznívat jako zlomyslná nadsázka, omezování svobody slova a represe hlasatelů např. negativních názorů na migraci, hrozí tím, že z EU se klidně může stát softverze SSSR. Proto jsem v úvodu komentáře připomněl Alexandra Solženicyna a jeho zásadu „Nežít ve lži“. Pro začátek by stačila otevřená debata o migraci.
Statistiky ukazují, že na to stačilo pouhých 5% mužské populace s kriminálními sklony. Obávám se, že migrační vlna v roce 2015 v Německu tuto specifickou kategorii obyvatel obohatila o muže s vojenským výcvikem a (občas) i válečnými zkušenostmi. Ti by mohli morální apely paní kancléřky pochopit po svém.
J. Kirchick se nebojí poukázat na negativní důsledky migrace ze Severní Afriky a Blízkého Východu do EU. Nejsilněji to zaznívá v 5. kapitole nazvané Francie bez Židů. Konstatuje, že antisemitismus je sice problémem po celé Evropě, ale nejviditelnější a nejnebezpečnější je ve Francii, která má nejvíce židovských obyvatel a současně i nejvíce těch muslimských z celého kontinentu. Důsledkem je, že jen v roce 2015 se z Francie vystěhovalo do Izraele 8000 francouzských Židů, kteří se tak stali součástí největší migrace západoevropských Židů do Izraele od roku 1948.
Všechno ostatní již probíhalo dle výše popsaných pravidel. V létě 2014 ještě nedopadly trosky letadla na zem na východní Ukrajině, a již byl znám pachatel. Od té doby běží protiruské sankce a vyšetřování, obojí bez výsledku. Vloni v dubnu v Sýrii organizace Bílé přilby natočila působivý „dokument“ o chemickém útoku a vzápětí přilétly střely Tomahawk. Ještě než se to začalo řádně šetřit. Není tedy divu, že jsme se v letošním roce dočkali ve městě Dúma reprízy. Tentokrát naštěstí bez dětských mrtvol, zato se spoustou křiku a vody.
Z psychologického hlediska jsou zajímavé dvě věci – zakladatelem organizace Bílé přilby je bývalý britský důstojník James Le Mesurier a Gerasimovo ostré varování časově koreluje s protiruským projevem britské premiérky Therese Mayové.
Sarrazinova statistika dostatečně vysvětluje onen zdánlivě nesmyslný tlak na přerozdělování migrantů v rámci EU. Ostatně, George Soros se několikrát nechal slyšet, že Evropská unie by měla ročně přijímat 3 miliony uprchlíků, v tom případě by afrikanizace našeho malého kontinentu proběhla během života jedné generace. Dosavadní přístup německých úřadů, které zvolna povolují pro muslimské uprchlíky bigamii může celý proces islamizace a výměny původního obyvatelstva Německa urychlit.
Již podruhé během posledních šesti let se ukazuje, že přímá volba prezidenta České republiky představuje nebezpečnou politickou krizi, v níž se v plné nahotě ukazují všechny nebezpečné tendence historického vývoje, kterých si za normální situace nevšimneme.
Protože ideologie politické korektnosti nedovoluje informovat o negativních jevech spojených se sociálně patologickými jevy a násilím, holt minimálně jednou do roka jsme neochotně informováni o tom, co se vlastně přihodilo a děsíme se. Jakékoliv negativní informace o důsledcích migrace jsou v mainstreamových médiích potlačovány, referuje se pouze o událostech, které nelze zamlčet, což jsou teroristické útoky, případně vraždy spáchané migranty. To však paradoxně vede k tomu, že nenávist vůči přistěhovalců neustále roste. Za loňský rok jen v Německu bylo spácháno 1400 útoků na ubytovny migrantů a asylové domy, tedy zhruba tři denně.
46 článků (4 stránky)