Dnes jsem nechtěl psát o Schwarzenbergovi, ale o Kalouskovi, který návrhem vydání úročených dluhopisů pro církve odkryl karty, že kvůli církevním „restitucím“ nás musí stát všechny zadlužit na více než dvacet let. Takový krok na cestě do Řecka ještě žádná vláda neudělala. Podobnost s aktivitami Schwarzenberga není čistě náhodná.

Jenže včera se tento kandidát na prezidenta opravdu představil v pravém světle. Po předchozím mlžení v otázce amnestie, začal sbírat politické body, postavil se proti Nečasovi a opustil sněmovnu, kde se hlasovalo o setrvání jeho vlády. Umyl si ruce jako Pilát...

A večer to dovršil přiznáním, jak se dívá nejen na poválečné, ale vlastně i na válečné události. Nelze totiž hodnotit následky, tedy Benešovy dekrety, bez příčinné souvislosti s válečnými zvěrstvy. Nevinných, kteří byli zasaženi na straně Čechů, bylo nepoměrně více než ukřivděných Němců. A nikdy nelze zapomenout na lidovou moudrost, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Tím ovšem neschvaluji excesy českých zločinců při odsunu. Zásadně však odmítám zpochybňování Benešova právního aktu, který zcela jistě odsouhlasily všechny vítězné velmoci a staly se součástí výsledků Druhé světové války a nezvratné historie. Jestli se Československo mělo vrátit do svých hranic, musela prostě pátá kolona této národnostní menšiny, která byla záminkou pro páchání pomnichovských hrůz, z našeho území odsunuta. Za křivdy nese odpovědnost ten, kdo je začal páchat na začátku tohoto tragického řetězce. A Češi to nebyli, pane Schwarzenbergu!

Žádná Listina základních práv a svobod na tom nemůže nic změnit a její podpis nemůže mít retroaktivní účinek. Jestli tady Schwarzenberg hlásá opak, nesdílí pohled a zájmy české, nýbrž německé, ale spíše sudetské a revanšistické. Už chápete, proč je naše státní hranice v německé verzi společné úmluvy nazývána stávající hranicí (bestehenden Grenzen)?

Na počátku všeho byla Havlova omluva Němcům, kterou Schwarzenberg sdílí a včera to potvrdil. Salámovou metodou se rozkládá česká státnost. Dnes přibyl další „argument“, že v EU na tom nezáleží. Jak vidno, druhé straně záleží, a to zásadně! Může být českým prezidentem sympatizant, ba přímo „hráč“ protistrany?

Lidi, vzpamatujte se! Proti tomu nepochybné – jistým způsobem české – křupanství Zemana je nevýznamnou skutečností. Často se jeho hulvátství a neomalenost dává do protikladu se Schwarzenbergovou „noblesou“. Ale ruku na srdce, byl by tento podřimující a huhlající politik tak „roztomilý“, atraktivní a „in“ pro mnoho z těch, co mu naletěli, kdyby nebyl mediálně glorifikovaným aristokratem a celebritou?

Myslíte, že kdyby byl jiného původu, třeba obyčejným lesníkem, že by si získal takové uznání za svou „noblesu“? Ani náhodou! Včera komentátorka MF Dnes Jana Bendová účelově bagatelizovala informaci, že pokud by se Schwarzenberg stal prezidentem, tak otcem první dámy by byl nacista. Prý přehrabávání se v minulosti má charakter hanobení a plivanců. Na jedné straně tedy nechme původ plavat. Na straně druhé, čím by byl Schwarzenberg bez svého původu, rodu, knížecího titulu (byť zakázaného), majetku a nostalgie staromilců? Jen příliš starým uchazečem o funkci, na níž ani fyzicky nestačí...

Takže nepodceňujme symboliku! Nejsem tomu rád, ale hraje obrovskou roli. Proto budu na hrad volit Čecha jako poleno, i když mě s tím eurofederalismem neskutečně štve.

Nechci se opravdu příště loučit s pozdravem „Ktéé tomof muj“. Jen vím, že čeští emigranti, když si chtěli zažertovat na účet české hymny, „překládali“ ji jako „Nevím, kde bydlím“. Není to tak trochu případ Schwarzenberga?

Ostatně soudím, že Kalousek, který se teď za Schwarzenbergovými zády chechtá, by neměl mít zaručenu prezidentskou milost.

streit.blog.idnes.cz