V tomto týdnu prakticky den po zahájení úspěšného tažení snad nejagresivnějších (a dnes nejbohatších)  islamistů světa  ISIL proti Iráku, Rusko po mnohaměsíčním varování zastavilo dodávky plynu pro Ukrajinu. V tomto týdnu rovněž podle některých zdrojů, přešlo část ukrajinských vojsk na stranu nově vzniklých útvarů. V tomto týdnu Porošenko vyhlásil potřebu příměří a jako a prakticky ihned jakési místní příměří bylo tuším v Doněcku ujednáno. Včera pak Porošenko volal občanovi Putinovi, který jej nezajímá, jak se  o něm  asi tak před 14 dny vyjádřil, probírali otázku příměří a omluvil se za zabití dvou ruských novinářů a slíbil přísné vyšetření případu…

Řekl bych, že tento proces bude pokračovat…

USA, ale i Británii teče v Iráku pomyslně do bot, nezadržitelně  a proudem.

A nepochybně právem.

Jejich skákavá politika, kdy se z přítele stává nepřítel a naopak je základem trvalého chaosu v mezinárodním měřítku a logicky zbavuje její politiku jakéhokoliv reálného poctivého základu. Jen Sadam Hussajn byl několikrát podporován, jednou lehce potlačen, až nakonec zcela bezdůvodně zlikvidován. Troufalost s jakou USA plně přecházejí z podpory k nepřátelství je základem jejich neúspěchů.

Současná Irácká krize je až unikátním příkladem děsivé nepředvídatelnosti. Odstranili Sadáma, který by se jistě obdobně jako autoritativní Asád i krutě postavil islamistů a zřejmě by je zvládnul. Podporovali fanatického šíitského premiéra v Iráku, který vraždil, drtil a podporoval genocidní vyvražďování sunických spoluobčanů a který i v této situaci napadá zřejmě nejvýznamnější zemi oblasti Saudskou Arábii (jinak to strategického – byť pro nás jistě odpudivého – partnera USA z podněcování vzpoury proti sobě.

A zřejmě bude hůř. Blízký východ bude v plamenech a krvi.

Náboženská válka sunitů proti šíitům bude akcelerovat.

A mezitím USA budou tančit jako mezi vejci a řekl bych, že tak jako v Egyptě jsou dne takřka bez významu, budou rádi, když z toho vyváznou jen s další ztrátou prestiže.

A do toho jim zbyla ta trapná Ukrajina. Co  s ní?

Vždyť dříve či později Západ bude Rusko potřebovat.

Rusko to ví, a řekl bych, že i chameleón Porošenko začal počítat.

Zlom nastal.

Rusko fakt nemusí nikam vysílat vojáky a nemá ani důvod.

Východní část Ukrajiny už s nepřátelským Západem prostě nikdy nemůže žít ve společném státě. Ale to vyplývá z logiky věci a hlavně zcela odlišné mentality, hodnot a vidění světa.

A jen tak mimochodem to risknu: Padne – li Bagdád, a na záběrech kamer budou vidět prchající diplomaté USA, bude definitivní příměří na Ukrajině uzavřeno do týdne.

DOPORUČUJEME:

Odvážný Alexandr Barabanov řekl v České televizi pravdu o Ukrajině. Zoufalý redaktor nestačil zírat

Ukrajinský prezident Petro Porošenko byl americkým agentem