Významný ruský expert o pozadí syrské krize: V pozadí jsou „standardní“ imperiální zájmy Spojených států. Týká se to i nás?
Generálplukovník Ivašov se na syrský konflikt dívá ze tří hledisek. První souvisí se snahou Sýrie provádět nezávislou politiku. To je pochopitelně v rozporu se zájmy USA, respektive Izraele, což je jeden z důvodů, proč Američané a jejich spojenci rozhodli o tom, že Asadův režim musí padnout. A nebyl by to zdaleka první případ – ze stejného důvodu byla zničena Jugoslávie, Irák či Libye.
Druhé hledisko se zakládá na postoji Spojených států k islámskému světu jako celku. Američané jej v duchu huntingtonovského „střetu civilizací“ považují za civilizaci nepřátelskou, a proto se ji snaží co nejvíce oslabovat. Dva rozdílné způsoby, jak toho dosáhnout, představuje vláda neokonzervativce (tedy ve své podstatě paradoxně levičáka) George Bushe mladšího a neomarxisty Husajna Obamy. Zatímco Bush se uchýlil k otevřené agresi, a neuspěl, Obama používá o poznání méně explicitní metody, jež slouží k rozněcování vnitřních konfliktů. A co jiného je takzvané arabské jaro než důsledek této podvratné politiky?
Kterak se zrodila opozice
Třetí je pak hledisko ekonomické. Blízký východ včetně Sýrie je oblastí, v níž se nejtvrději projevuje ostrá konkurence mezi USA, Evropou a Čínou, pokud jde o ropné zdroje. Čína jich z tohoto regionu získává přes 60 % své potřeby. Destabilizace Blízkého východu je tak v tomto ohledu výhodná pro USA, protože se může v důsledku negativně projevit na čínské ekonomice, popřípadě síle politického režimu. Ivašov zároveň připomíná, že v poslední době Američané zvyšují produkci vlastní ropy a plynu. Ty mohou prodávat i Evropě, a tím nad ní získávat i větší politický vliv.
Nikoli nezajímavý je osud syrské opozice. Podle Ivašova totiž nevznikala samovolně, „organicky“, nýbrž pod dohledem Američanů, dopředu vyškolena a připravena na svůj úkol s tím, že v případě nutnosti by došlo k vojenské intervenci ve prospěch opozice. Tu dlouho znesnadňovalo stanovisko Ruska a Číny v Radě bezpečnosti OSN. V září tohoto roku, kdy po slovech západních spojenců, že se klidně obejdou bez mandátu OSN, byla intervence jen otázkou hodin, dokázalo překvapivě razazntně zasáhnout Rusko, když přišlo s plánem likvidace chemických zbraní, na který syrská vláda záhy přistoupila. Vojenskou agresi v tu chvíli šlo obhájit jen stěží.
Asadova politika byla správná
Ivašov je přesvědčen, že Sýrii může zachránit jen zásadová politika Ruska, případně Číny. Zdůraznil, že prezident Asad prováděl správnou politiku, a to i ve vztahu k opozici. Byl dokonce ochoten k mnohem větším reformám, než které opozice požadovala. Ta v podstatě žádala jen vyškrtnutí článku 8 ústavy, zajišťující vedoucí úlohu straně Baas. Vše v tu chvíli bylo možné řešit standardními prostředky. Právě tehdy ale zasáhla velvyslanectví USA a Francie výzvou opozici, aby s vládou přerušila styky.
Američané si uvědomili, že jejich plán selhává. Proto sáhli k jinému řešení. Nechali opozici opozicí a zajistili přísun cizích žoldnéřů do země. Tyto v pravém smyslu slova extremistické síly převzaly iniciativu a USA si dávají záležet na tom, aby tentokrát jejich plán vyšel. Na Protiproudu už jsme psali o tom, jak za pomoci tajných služeb poskytovali povstalcům zbraně a munici, i o schůzkách amerických vojenských představitelů se zástupci ozbrojenců. Navzdory tomu se plán číslo 2 zadrhává.
Nejde o boj režimu s opozicí
A tak snad i široké veřejnosti už začíná být jasné, že dnes v Sýrii nejde o boj režimu s opozicí, ale o boj režimu s najatými extrémisty, nad kterými drží ochrannou ruku západní vlády. Hraje se o to, zda utrpí porážku imperiální politika Západu. A koneckonců i o bytí a nebytí syrského národa.
Generálplukovník Leonid Grigorjevič Ivašov (nar. 1943) je uznávaným odborníkem na geopolitiku a mezinárodní vztahy. V minulosti působil na vysokých postech na ministerstvu obrany. Je nositelem sovětských, ruských i zahraničních státních vyznamenání. V současnosti zastává funkci prezidenta Akademie geopolitických studií, je také členem Svazu ruských spisovatelů a od listopadu 2006 předsedou monarchistického Svazu ruského lidu, který navazuje na činnost strany působící v Rusku v letech 1905 až 1917.
Vyšlo na ProtiProudu.
ČTĚTE TAKÉ: